Golden Time

Yuyuko Takemiya je autorkou předlohy, podle které vznikl můj milovaný seriál Toradora!. Golden Time je adaptací další její práce, proto jsem byl zvědavý jak fetišista Krteček na nové kalhotky, co se nám z toho vyklube tentokrát. Autorčin rukopis je tu těžce znát, ale bohužel se ukazuje, že pořekadlo o tom, že dvakrát do jednoho vodního toku palec nesmočíte, má bohužel svojí platnost. Tentokrát to holt neproběhlo bez občasného zakopnutí.

Opět jde o žánr romantické komedie, ale minimálně začneme lehce originálně a to místo na střední škole rovnou na vysoké. Budeme tak sledovat životní cvrkot lehce odrostlejších panáčků a panenek. V hlavní roli tu máme maníka, který se jmenuje Tada Banri, a čerstvě nastupuje na právnickou školu. Za svým předešlým životem udělal tlustou čáru a můžeme říct, že v podstatě doslova. Celým seriál se totiž prolíná starý dobrý archetyp anime seriálů a televizních novel a to amnézie. Banri prostě ze svého předešlého života ví prdlačku. Ač mi tenhle motiv nepřijde nějak zvlášť vzrušující, tak minimálně je tentokrát docela originálně převeden na plátno.

Drobné záblesky z minulosti jsou prezentované formou vnitřního dialogu se svým minulým já, které je ztvárněno stylem ducha. Ač ze začátku jsou tyto duchařské epizody docela raritou, tak postupem času je jim (bohužel) věnován větší prostor. A nevím jak to říct nějak kulantněji, ale prostě ten duch mě sral. Trošku mi to přišlo jako pokus přidat něco navíc a dát tomu fazónu originality. Ale ve finále to z mého hlediska moc nepřineslo a seriál by fungoval v pohodě i bez toho.

Jiné věci ovšem zůstávají při starém a to hlavně zboření zažitého vývoje romantických komedií, kdy z poslední epizodou přichází teprve ta první pusa či oslovení křestním jménem a slavnostně tím máme oslaven start vztahu. Tady se s tím nemazlí. Už úvodní znělka jasně ukáže, o jaký páreček tu půjde. A jelikož Banri je trošku nemastný a neslaný, tak to musí zachránit druhá a samozřejmě ta hezčí polovička.

Kouko Kaga: Worrying about rejection may be the same as rejecting yourself.

A nepůjde o nikoho nejmenší než o klenot seriálu - Koko Kaga. Už její vstup na scénu má svoje kouzlo. Je to elegance sama, módní hadříky a prostě presence, co nejde přehlédnout. Každopádně v jádru je to klasická, bláznivá a ujetá slečna, které ještě navíc evidentně v hlavě bydlí pár osobností. Když k tomu přičtete, že je to žárlivá stíhačka, sociální invalida (díky tomu, že nemá žádné kamarády či kamarádky) a svoji naivitu by mohla prodávat na eshopu, tak máte Koko v celé své kráse. A přesto v podstatě její postavička táhne celý seriál. Má neskutečné hlášky, problémy často řeší stylem teď to udělám a za pár dní se nad tím zamyslím. Pokud vám Koko nesedne (a asi bych se ani nedivil), tak v podstatě nemá cenu seriál sledovat.

Krom toho tu máme ještě pár dalších postav, jako Takaya Satou alias 2D-Kun, který hrdě prosazuje svojí filozofii (a zároveň oblíbené anime meme), že 2D kreslené holky jsou lepší než 3D, tedy ty reálné z masa a kostí. Další důležitou postavou je pak Linda, která měla nějaké ty techtle mechtle s Banrim před amnézií, takže tu máme i takový (trošku chatrný) milostný trojúhelník. Bohužel obecně ze seriálu máte pocit, že krom hlavní dvojky postavám chybí nějaká větší hloubka. I různé mini příběhy a střípky z minulosti se soustředí především na Banriho a neříkám, že postrádají veškerou zajímavost, ale náš panáček úplně 100% jako protagonista nefunguje. Pozornost na sebe strhává Koko.

Komediální stránka seriálu je dost silná. Je tu plno úžasných hlášek a kravinek, co provádí Koko či čajový klub, který v podstatě nonstop kalí a jeho náplň činností obnáší alkohol a sex a to v jakémkoliv pořadí. Jsou tu i další drobnosti jako existence sousedky Nany, která by jako z oka vypadla postavě ze seriálu Nana. Dění přímo ve škole si až tak neužijeme, ale školní prostředí je cítit v celém seriálu - od klubových aktivit, brebentění v místní jídelně či vtipných způsobů přivýdělku formou brigád.

Kouko Kaga: If you call me that name in that tone again, I’ll self destruct, expel my brain from inside my exploded skull, and become a local legend.

Romantický motiv je nedílnou součástí celého seriálu. Rozhodně se nedá popřít fakt, že minimálně Golden Time bez servítek ukazuje, že láska je úžasná věc a zkušenost. Když všechno klape jak má, tak máte pocit, že jste na kapačkách s morfiem. Ale že nikdy nejde o přímočarou cestu a občas to bolí jako zaražená tříska… či ehm prd. Speciálně v případě vztahu s Koko, která je v jádru neskutečně úžasný stvoření, ale nikdy nevíte, co se jí zrovna kuje v hlavě. A to ani ona sama. A občas střídá nálady jak kabelky.

Ano, jsou tu úžasné scény. Občas je to na aplikaci papírových kapesníčků na oči. I přesto, že realismus tu dostává často přes papuli. Nebál bych se říct, že některé výjevy jsou až skoro trapné. Přesto základní myšlenka seriálu je pořád na hlavní koleji, tak jsem v tom neviděl až takový problém. Sledujeme fikci, tak co, že?

Problémy jsou tu v jiných oblastech. Banri je divné individuum. Ač na začátku jste s ním ok, tak jak seriál pokračuje, tak jeho kňouravá povaha mě začala lézt na nervy. A tak nějak sem bláhově očekával, že Koko by ho dokázala nakonec lehce nastartovat a přetransformovat ze stavu leklé ryby do fungující lidské bytosti s alespoň prťavou jiskrou v oku. No bohužel, jak se ukázalo, tak to by evidentně nedokázal ani mimozemský parazit z Chechtavé planety.

Nana: The one who pretends to know everything never knows anything at all.

Další trable plynou z divného tempa seriálu. U romantických žánrů, pokud nejde primárně pouze o komedii, je důležitá kontinuita. Mít pocit vývoje, že se vztah protagonistů někam hýbe. O to se více méně seriál i snaží, přesto čas od času přišla epizoda, která působila nepřirozeně vložená do časové osy. Speciálně v tom exceloval ten zatracený duch. Vždy když jsem měl pocit, že vše běží po správné koleji a tempo je tip top, tak se ten magorius vytasil s těmi svými halucinacemi a zbořil vše jak hrad z písku.

Takže začátek je docela fajn, i když Koko skočí do života Banriho až moc hladce. Pak tu máme dvě čtvrtiny výborných epizod namixovaných se slabšíma. Občas se nám tu ztrácí jasný směr a seriál se lehounce plácá na místě. A u poslední čtvrtiny se tak nějak zjistí, že tu máme tunu otevřených konců a v rychlém tempu se je snaží autoři sflikovat. Finále pak působí trošku uspěchaným dojmem a postrádá jakoukoliv pompéznost.

Technické zpracování je slušné. Občas je znát, že si animátoři ulehčili práci a animace jedou ve stylu solného sloupu. Ale některé scénky vypadají úžasně. Namluvení paráda, v průběhu seriálu se hudebně nekonají zázraky, ale znělka vás správně rozparádí. Rozhodně potěší design postav, speciálně Koko a další holky, co se nám tu promenádují. V každé epizodě se objevují v různých šatičkách a ohozech. Vysoce kulturní člověk jako já holt tyto drobnosti ocení.

Kouko Kaga: You’re alone in your apartment with another woman, despite having a girlfriend. That’s cheating.

Ač seriál není rozhodně bez chyb a teď když jsem to sepsal, tak mě až překvapilo, jak mě ten zatracený duch štval. Tak přesto si u mě seriál vysloužil dost vysoké hodnocení. Prostě jsou tu momenty, momenty s velkým M. Takže tu a tam řidší obsah promíjím, protože to jako tak stálo za to. Koko je nezapomenutelná postava a sem strašně rád, že jsem jí viděl v akci.