Toradora!

Lidská blbost je nekonečná a bez zakoktání můžeme prohlásit, že naprosto stejný pravidlo se vztahuje i na anime seriály ze školního prostředí, kde máme nějakou tu randící a komediální složku. A jako bonus povětšinou vše osmažený v oleji plnýho žánrovýho klišé. Ano, i tady jsou a je jich dost, ale furt vše chutná jako vybraná delikatesa bez pachuti přepálenýho oleje u nádražního stánku s bramborákama.

Kulisa příběhu nám nestartuje v extra originálním stylu. Ryuuji Takasu žije sám s mamkou, která hákuje po večerech a přes den vyspává, proto se v podstatě stará o chod domácnosti (s velkým pomocníkem v podobě papoucha) a jde mu to jedničku. Všichni si pochvalujou jeho kulinářský schopnosti, ve škole má ze záhadnýho důvodu pověst delikventa. Možná za to může jeho ksicht, ale tahle nálepka nemůže bejt víc vzdálená pravdě.

Opakem je pak Taiga Aisaka, prťavá studentka, která připomíná panenku a která bydlí v baráku vedle… sama… a v ohromným apartmá. Ta si taky ze školy nese nálepku a v jejím případě je to tygřice. Ryuuji je v tom s pověstí delikventa težce nevinně, mno Taiga ani náhodou. Je to tygriče, dračice a kočkovitý šelmičky by si ji zvolili bez mrknutí oka za královnu.

Taiga: Stop living in the past like an old man.

Jak to tak chodí tak shodou zajímavejch náhod, se tyhle dva daj dohromady v zajímavým questu. Taiga je zabouchlá do Yuusaku Kitamuri, což je zástupce studentskýho prezidenta a takovej ten prototyp excelentního studenta (a kdyby vám to nedošlo, tak v rámci hraní klišé her, má samozřejmě brejličky). Ryuuji se naopak zas zakoukal do Minori Kushiedy, veselý holky, která ráda sportuje a má víc brigád než Godzilla zubů.

Celá situace je o to zajímavější, že Minori je nejlepší kámoška Taigy a Ryuuji zas Kitamuri. Takže quest na rozpletením situace, aby se naše 2 dvojky dali dohromady začíná ve stylu - já pomůžu tobě a ty pomůžeš mně.

Možná si řeknete, že jsem si pravděpodobně po zaslouženýho dovolený na Marsu přivez na hlavě přilípnutou kosmickou parazitickou breberku, když dávám seriálu s takhle kliošidním příběhem plnou palbu v hodnocení. Tak dobře poslouchejte…

Minori: Crying is a nosebleed of the heart.

Začnu netypicky grafickým zpracováním seriálu. Nejsem nenapravitelným fanouškem romantickej seriálů a přiznám se, že tenhle jsem začal sledovat jednoduše proto, že mě zaujalo grafický ztvárnění posteru. Celej seriál má velmi povedenou typografii a mám slabost pro zajímavej výběr barevný palety, která má tady ty správný koule. Grafický zpracování prostě trošku utíká od zaběhnutejch pravidel, ale moc dobře mi sedlo.

Vetšinou nezmiňuju úvodní znělku, protože mi přijde nepochopitelný, proč tolik lidí přikládá takovej význam úvodní znělce či závěrečnejm titulkům. Ale tuhle prostě miluju. Navíc můžete natočit nejdojemnější scénku ve vesmíru, výborně ji rozanimovat a pokud k tomu nedodáte nezbytný koření v podobě hudebního doprovodu, tak vaše snaha vyzní do prázdna. Tohle naštěstí není případ Toradora. V ty pravý momenty se vám bude z repráčků linout ta správná hudba.

Příběh je postavenej na klišoidních cihličkách, ale jde o to jakým způsobem je skládáte. Pokud většina ostatních seriálů funguje na principu, že postavičky se do sebe zamilujou prostě na principu PROTOŽE. Tady lásku autoři stavěj rafinovaně cihličku po cihličce, občas se nějaká rozbije, ale ve finále všechno docvakne na svoje místo ve stylu puzzle a začne dávat smysl a víte PROČ. Je to neskutečná jízda, kdy i pokud jste nechvalně proslulej/á pod přezdívkou emocionální invalida, tak si připravte jen tak pro jistotu nějakej ten papírovej kapesník, pokud by nastalo nějaký to fňuknutí.

Sám jsem byl překvapenej, že u příběhu, kde závěr tak nějak tušíte v hlavních obrysech v podstatě od prvního dílu, se stejně dostanete do stavu, že po dokoukání jednoho dílu si musíte hned pustit další, jinak dostanete třesavku ve stylu speciální sušičky pro Godzilly. O to je to absurdnější, protože seriál v podstatě plyne pomalu bez přískoků ve stylu slice of life. Ale ta atmosféra, vážení, je proste neskutečná.

Taiga: I hate waiting, but if waiting means being able to be with you I’ll wait for as long as forever.

Ale část celý skládačky by nebyla úplná bez představení hlavních postav, protože v tomhle žánru je to hlavně o tomhle. Kdyby Godzilla na svý neforemný kebuli měla gigantickej širák, tak by ho musela smeknout. Vykreslení postav seriálu je další střípek do diamantový desítky mýho hodnocení.

Přišlo mi úžasný, že v podstatě jako si okolí vytvořilo povrchní názor na pár našich hlavních postav, tak do podobný pasti lehce spadnete sami. Taiga na první pohled působí trošku jako rozmazlenej spratek, co dá každýmu na šišku, když něco není podle jejích představ. Ale i pokud vám na začátku nesedne, tak si jí zamilujete. Postavy tady nejsou černobílý, ale barevný jak sklad s barvama kam přilítlo tornádo. A přes to všechno to nejsou excentrický postavy, ale prostě normální kluci a holky.

Úplným vrcholem je pak pro mě Ami Kawashima, která se nám představí ve stylu agorantní modelky, která si drží od všech odstup a kouká na ně svrchu jak na jednoduchej dav obdivující modelku. Připravte se na to, že pokud byste ji při prvních momentech nejradši dali plastickou operaci pomocí masivní dřevěný palice, tak až ji poznáte, tak místo palice byste ji přinešli bonboniéru a pozvali na kafčo.

Ami Kawashima: It’s difficult to like me when I’m being myself.

Na našem stromku Toradora se urodilo hodně štavnatejch jablíček, ale na rovinu přiznám, že tu jsou alespoň 2 kyselý. První problém je, že Taiga je agresivní lehce přes míru. Slovní urážení a fyzický útoky na Ryuujiho jsou až zbytečně dotažený do extrému. V dalších dílech to postupně naštěstí ustoupí do pozadí, ale ze začátku to působí trošku otravně.

Druhej problém jsou finálový epizody. Na jednu stranu je super, že seriál má jasnej závěr, takže se dočkáte rozuzlení. Jedinej problém je, že to působí trošku uspěchaně. U jinejch seriálů bych to přešel bez poznámky, ale Toradora má promyšlený tempo všech předešlejch epizod, kdy příběh se krásně rozvíjí konstantní rychlostí, a pak jsme najednou jsme na skluzavcéééé….

Zbytek stromu je naštěstí osázenej štavnatejma jablíčkama, po kterejch se jen sbíhaj sliny. Bez mrknutí bulvou doporučuju i bojovníkům a bojovnicím proti romantickejm kouskům.

Několik poznámek o Godzille nesouvisí žádným způsobem se samotným seriálem. Jen jsem se rozhod pro tentokrát udržet integritu v hláškách na epický úrovni.