Un-Go

S tímhle kouskem to není úplně přímočará cesta lemovaná vrbami. Částečně je to způsobený samotnou produkcí, protože příběh není prezentovanej s elegancí gentlemana ve fraku. Občas to prostě vrže. Ale po pár dílech zjistíte, že ač nám to začne ve stylu epizodní detektivky, tak záměrem je spíš filozofickej pohled na pravdu samotnou a to na 100 a 1 způsobů.

Příběh se odehrává v Tokyu za situace, kdy si Japonsko líže rány po vyčerpávající válce. Vláda na situaci reaguje represivním stylem - takže tu máme plno zákonů, který zakazujou kde co na úkor osobních svobod. Díky tomu se některý lidi uchylujou k zaslepenýmu patriotismu, terorismu a podobnejm libůstkám. Máme tady prostě hezkou všehochuť. Svým způsobem je tak seriál aktuálním obrazem toho, co se děje v našem světě dnes a denně. Jedním z klíčových aspektů represí je jako vždy kontrola toku informací, takže nás moc nepřekvapí, že hlavním záporákem je tu Rinroku Kaishou, jehož firma si uřízla v rámci Tokya na telekomunikačním písečku monopolní postavení.

Nutno podotknout, že Rinroku Kaishou není úplně klasickým záporákem, jak se většinou rozumí a pro úplnost ani náš vyvolenej klaďas Shinjirou Yuuki, není prototypem člena Rychlej šípů. Už jen to, že na vizitku si může plácnout titulek “neúspěšnej dektiv” vysvětluje mnohý. Tak jako tak… je to pořád náš hlavní hrdina, jehož budeme sledovat bloumajícího ulicema Tokya.

Yuuki Shinjuurou: Everyone has desires they can’t tell anyone about. It goes without saying.

Seriál začíná malejma detektivníma hříčkama v epizodním stylu. Zápletky nejsou nic světobornýho, takže Agatha Christie by si pravděpodobně velmi hlasitě opovrživě odfrkla a přikápla do čaje kapku něčeho ostřejšího. Jde v podstatě o variace klasickejch detektivních motivů: vydírání, nevěra, …

Ale brzo vám dojde, že hlavní ideou celýho seriálu není řešení z určitýho pohledu triviálních případů, ale spíš existence filozofickýho konfliktu mezi Rinroku a Shinjirou. Nebo lépe řečeno o hledání pravdy ve světě, kterej bez milosti pravdu zkresluje, pokřivuje, vesele manipuluje, uměle vytváří a prostě funguje jako kurvítko pravdy.

Rinroku je charimastickej týpek, kterej se řídí heslem účel světí prostředky. Dle jeho pohledu je často lepší naservírovat lidičkám pěkně načančanou milosrdnou lež, než pravdu. A k tomu zdárně využívá páky svýho mediálního konglomerátu. Takže jich má k dispozici víc než dost.

Shinjirou je na druhý straně v podstatě cynickej týpek, kterej věří v to, že pravda je lepší než jakákoliv lež či přikrášlená polopravda. Díky tomu je nejen trnem v bulvě vládním kruhům, ale rozhodně nevyhrává hitparádu popularity ani mezi “obyčejnými” lidmi.

Yuuki Shinjuurou: People die. Things break down. Nothing is unbreakable. And of course, I will break as well.

Samozřejmě nesmím zapomenout vypíchnout i další postavy. Věrnou souputnicí detektiva je Inga. Mystická postava, která je v normálním stavu trošku tomboy, ale se schopností se transformovat do vampírky, která se místo krví, duší živí starou dobrou mňamkou - pravdou. Interně sem si jí pojmenoval detektor lži verze 2.0. V podstatě její klíčovej skill vězí v tom, že komukoliv může položit jednu otázku, na kterou vybraná oběť může odpovědět pouze pravdivě.

Díky tomu některý epizody trošku postrádaj climax. Jako psovi miska se žrádlem je nám předložena detektivní záhada, Shinjirou zapomene na svět a začne dedukovat pravděpodobnej průběh událostí a pak jak deus ex machina se do toho vloží Inga. Na někoho vybafne otázku - potvrdí nám, to co už víme, a milí přátelé, máme vyřešeno. Sherlock Holmes by velmi pravděpodobně sakumprdum vykopnul Watsona a najal Ingu. A to nejen proto, že samozřejmě líp vypadá.

Přes to všechno, to byla jedna z mejch oblíbenej postav seriálu, protože kdybych hypoteticky zbytek osazenstva plácnul na jedno místo a snažil se uspořádat party, tak nevědomky odstartuju nejnudnější večírek v dějinách lidstva. Takže asi tak tak. Vzhledem k existenci ostatních morousů v seriálu jsem rád, že aspoň jedna postava si občas zablbne.

Škoda, že není věnovanej větší prostor jejímu vztahu se Shinjirou či poodkrytí více informací z její minulosti.

Kaishou Rinroku: If all humans were saints and sages, all truths would be exposed. And every just cause, expedient, ideal, and lie would no longer be necessary, yes?

Jako poslední je Sasa Kazamori. Mnohými asi přehlížena, ale jde o robotku obdařenou umělou inteligencí. A tím nemyslím dětskou úroveň, že vás porazí v piškvorkách. Je to prostě AI na úrovni, co prozatím vidíme pouze ve sci-fi filmech a seriálech. Pro divný postavičky mám slabost a navíc, to není jen srandovní hračka v inventáři seriálovejch propriet. Svý místo tu má. A jako taková demonstruje další pohled na pravdu. Ač z principu nemůže ublížit jiný bytosti, tak pravda občas bolí, že?

Jelikož v našem světě je postavena mimo zákon (AI je zakázaná), tak se ukrývá buď v těle loli robotky či vycpaný pandičky. Každopádně má super osobnost, nemá problém prohodit vtipnou či satirickou poznámku, a hlavně paradoxně působí živě. A tak působí víc jako lidská bytost než někteří z lidskejch postaviček.

Yuuki Shinjuurou: People get corrupted. Not even saints and heroes are safe. There’s nothing you can do to prevent it. That’s our salvation.

Un-Go se tak trošku blbě hodnotí. Technická stránka je fajn - má to takovej fajnovej styl studia Bones - grafika, animace, hudba, …

Epizodní zápletky jsou občas lepší někdy horší. Hlavní dějová linka, na kterou postupně najedeme, není moc atraktivní a to hlavně proto, že protagonisté v ní zapletení působěj ploše a tak nějak dojdete k závěru, že je vám fuk, ja to dopadne. O to horší je, že to dopadne ironicky v podstatě nemastně neslaně. Ano, finále celý série bez okolků můžeme označit jako zklamání.

Pokud se vám líbí základní premisa o detektivovi, kterej hledá pravdu ve světě, kde mu každej hází klacky pod nohy, tak tomu dejte šanci. I přes to, že fandit mu pravděpodobně nebudete. Pokud tedy nemáte fetiš na detektivy, tak se s ním ztotožníte velmi těžko. Hlavní záporák zas působí jak neosobní vykalkulovanej všeználek. Takže držení palců temný straně taky nehrozí. Budete to mít těžký, ale atmosféra celýho seriálu má i tak prostě něco do sebe.

S Un-Go je to prostě jak s olivami. Když vám je někdo nabídne, tak buď radostně zamlaskáte nebo se vytasíte s obscénním gestem.