Twin Angel Break

Tenhle andělíčkovej seriál je takovým lehkým remakem či spíše znovuoživením postarší série. Původní kousek jsem neměl tu čest potkat, ale co jsem pochopil, tak se jednalo o lehkou parodii žánru magickejch holek. Mám dojem, že v téhle škatulce vzniká víc parodií než seriálu, který hrajou na seriózní notovej zápis. Twin Angel Break to zkouší (na rozdíl od svý původní verze) ve vážnějším duchu, ale i tak výsledek je bohužel spíš pro úšklebky a chichotání.

Naši andělskou dvojku tvoří dvě středoškolačky. V purpurový sukýnce je to Amatsuki Meguru, veselá holka, co aspiruje na roli bojovnice proti bezpráví. Občas jde do něčeho až moc po hlavě, ale jinak je na ní spolehnutí jak na finanční úřad. V modrý sukýnce se nám tu promenáduje Kisaragi Sumire, lehce přemýšlivější, introvertka, ale rozhodně taky dostatečně cool na to, aby přiložila ruku k mlácení zla po hlavě. Takže ač holky nemají na první pohled úplně kompatibilní osobnosti, aby to daly dohromady… tak samozřejmě (nebojte) to nějak ve finále ukočírujou ke všeobecný spokojenosti na obou stranách.

Svůj podíl na tom má i povinnej přírůstek v podobně podivný postavičky. V našem případě je to Miruku-chan aneb mluvící ježčice, která naše duo komanduje a žene do akce. A zároveň přináší tu evidentně nezbytnou špetku infantility. Samozřejmě akce začíná klasickou a povinnou transformační sekvencí, kdy se holky z civilních hadříků, plavek, tepláků či samozřejmě nejčastěji ze školních uniforem promění v magický holky mlátičky. A příležitostí k bojůvkám je tu požehnaně.

Vail: It’s taking all our strength to infiltrate the system.

Na první pohled vypadá všechno standardně a čekali byste i docela hladkou jízdu. Bohužel první aspekt, co to ve vašich očích přizabije, je technický zpracování. Ono to není ani tak špatně nakreslený, ale ty animace… nebo spíš absence jakýkoliv animace je neskutečně bolestná. Štěstí v neštěstí mají pouze šťastlivci, co si ráno v koupelně spletli oční kapky se Savem a už je jim grafická stránka v podstatě fuk. Ehm… a taky už maj za sebou mnohem bolestnější epizodu života.

V situaci, kdy máte slušný procento celkový stopáže věnovaný akčním scénám, tak by měly alespoň lehce vypadat k světu. Bohužel v případě tohodle seriálu připomínají statický malůvky podivně poskakující po obrazovce. A opravdu nejde o to, že by mělo jít o parodii… protože seriál je po technický stránce ostuda v hodně ohledech. Prostě buď to byl problém prostředků na straně studia či dostali nějakou vražednou deadline. Nevím. Pro nás je samozřejmě důležitej výsledek a na ten je často smutnej pohled.

Sumire: It’s because we’re friends. Right?

Bojůvky tady samozřejmě neexistujou jen tak pro srandu zajícům. Máme tu pěkně vykutálený záporáky. Prim hraje hlavně Mary, která šíleně lámanou angličtinou mumlá svoje zlověstný hlášky. Její agenda má trošku háček v logický rovině. Takže obecně moc nechápete o jakej podvraťáckej cíl ji vlastně jde. Ale v základu je to starý dobrý vysávání energie z lidiček. A pokud by vše klaplo na jedničku, tak by ve finále vyvolala zpět Zelucifera (ne, to není překlep). Design má docela neotřelej. Je to něco jako kříženec mezi těžkou vosou a lehkou ženou.

Bohužel jedním z prostředků, kterej využívá temná klika ke splnění svojí ďábelský mise, je idol duo. Tahle dvojka má samozřejmě za cíl rozveselit obecenstvo svým pěveckým a tancovacím výkonem. A hned po koncertě se může konat vysávačka energie. Pokud vám to nedává moc smysl, tak to berte na pohodu a s přiblblým úsměvem. Holt logika žánru magickejch holek v plný síle!

Pominuli výše zmíněný technický zpracování, tak existujou důležitější aspekty dobrýho seriálu. Když se člověk baví, tak nedostatky tu a tam přehlídne. Bohužel většina příběhu se točí kolem zmíněný idol dvojky. Ta to sice evidentně umí roztočit na pódiu, ale v reálným životě je to divně odule přiblble nudný duo. Aniž bych chtěl prozrazovat něco z děje, tak za tím samozřejmě vězí ve skutečnosti něco víc. Přesto si myslím, že by seriálu prospělo, kdyby se bejval zaměřil i jiným směrem. Bohužel tahle dějová linka nebyla moc atraktivní. A ke všemu jiný nejsou k dispozici.

Yuuki: I’m actually a boy!

Přesto to obecně se seriálem nebylo až tak špatný. Pokud zrovna neprobíhá staticky nějaká bitka nebo na obrazovce znuděně nečučí idol partička, tak je seriál až překvapivě docela fajn. Vývoj obou hlavních postav není revoluční, ale přesto má svoje kouzlo. Dozvíme se trošku z minulosti, zažijeme špetku drama chvilek a občas se nám rozčílí i slečna ježek. Hlášky Mary vám taky budou ještě dlouho vibrovat v uších. A jo, ta lámaná angličtina je srandovní, tak co.

Krom toho jsou tu i další postavy, ale je to ve stylu jedním okem dovnitř a druhým ven. I kdybyste mě mlátili mokrým, růžovým ručníkem s beruškami, tak vám neřeknu jméno žádný jiný postavičky. Totální šeď, průměr a naprostá neschopnost ve vás vyvolat nějaký emoce či záblesk zájmu. A dle ohlasů byl dojem z tohodle znovunastartování franšízy ještě větší zklamáním pro lidi, který viděli originál. Takže jsem svým způsobem rád, že jsem byl v tomhle ohledu totální panic.

Mary: You really have grown close, haven’t you?

Nízkorozpočtová záležitost, která nijak zvlášť neohromí v žádným směru. Tu a tam natrefíte na fajn momenty, některý veselejší a některý překvapivě temnější. Záporačka je správně záporná a klaďačky kladný. Prostě ve finále všechno vypadá jak definice průměru. Pro fanoušky žánru to bude pravděpodobně docela fajn dílko, pro nás ostatní to působí jako lehkej nedodělek, kterej dělá pár věcí dobře, ale mnohem víc blbě. Škoda.