Tsuritama NEW

Víte, jak se říká, že blbost se nosí do lesa tak dlouho, až se lesní zvířátka zblázní, nasadí si růžové baleríny a začnou tancovat kankán? Tak nějak podobně je to s tímto seriálem. Věci, co budu psát dále budou občas znít divně, ale v rámci možností si stále budete říkat ok, to se ještě dá…. Ale věřte mi, že přijde moment, kdy se z toho guláše zblázní i extrémně psychicky odolný jedinec a hodí stříkací flintu na vodu do pšenice a radši si půjde dát šlofíka.

Seriál začíná v typickém slice of life duchu, kdy je nám představena hlavní postavička, což je Yuki, který žije se svou babičkou. Díky povaze její práce byl nucený se x-krát stěhovat a bohužel ke všemu ještě není sociální akrobat, takže ho jakákoliv interakce v cizím prostředí vystresuje takovým stylem, že se začne potit jak oddíl sumistů v sauně, kde si navíc provozovatel ještě plete Celsius a Fahrenheit jednotky. Každopádně seriál se s tím na začátku moc nepáře, takže hned nám bude jasné, že po přistěhování do městečka Enoshima, to tentokrát bude probíhat podle trošku jiného scénáře.

Yuki se hned na začátku setká s hodně divným týpkem. To je docela co říci, protože sám je slušně líznutý exot. Podivín je na první pohled tak podezřelý, že i nejhorší policajt v galaxii by přimhouřil profesionálně očko a hned ho oťukl. Důvodem je, že blonďák zovoucí se Haru má konstantně až moc dobrou náladu. A ruku na služební zbraň, to není normální. Takže když Haru bez dlouhých okolků svojí maličkost navíc představí jako mimozemskou, tak mu to sežerete i s navijákem. A jak je u podobných seriálů zvykem, tak oba nastoupí do stejné třídy na nové škole. Trošku netypické je, že pravděpodobně pod vlivem hesla pořiďte si do domácnosti alespoň jednoho mimozemšťana, začne bydlet na pozvání babičky u Yukiho.

Keito Sanada: I didn’t realize aliens also ate miso soup.

Mám dojem, že v podstatě to všechno se stane během první epizody, takže bychom řekli docela raketový start a i lehce zajímavá premisa. Drobný problém, že všechno se děje tak nějak samovolně i v dalších epizodách. Vždycky se něco stane, ale nikdo se neptá moc proč. No minimálně je aspoň fajn, že se nám to vše ustálí, protože se připravte, že pak už se nějakou chvíli moc věcí naopak dít nebude.

Haru se přicucne k Yukimu automaticky jako nejlepší kamarád aniž by ten měl možnost říct zdvořile fuck off nebo cokoliv jiného. Navíc nastolí automaticky společnou misi, aby dali jejich nového přátelství solidní základ, a to naučit se rybaření. Asi vás nepřekvapí, že ani jeden z nich neví o švihání prutem ani popel. Jedinou záchranou je pak další hlavní postava, což je Natsuki. Ten je naštěstí docela asertivní, takže naší dvojku do prdelky posílá soustavně, ale přeci jenom se nakonec smiluje a začne je učit základy rybaření.

O rybaření vím absolutní vakuum, takže netuším, zda zde prezentované poznatky jsou nějak zajímavé, ale na druhou stranu seriálů zabývajících se touto aktivitou asi moc nebude. Takže tomu dejme nějaké bodíky za originalitu. Podobně jako vlastní rybaření, tak i seriál se přizpůsobí extrémně relaxačním tónu. Ano, v rámci přinesení alespoň drobných dramatických chvilek tu vybublají nějaké trable. Ty se týkají klasicky problémů v době dospívání, ale i vyrovnáním se se ztrátou rodinných příslušníků. Především v případě Natsukiho jsou tu na toto téma nějaké ostřejší chvilky.

Ayumi Inoue: As far as I’m concerned, anything less than 60 centimeters isn’t a fish.

Haru jako mimozemšťan samozřejmě nepřiletěl na naší planetu jen pro srandu kachen, ale má tu jistou agendu. Ale když ne kvůli kachnám, tak proč? A co na to ty kachny? No aby se nám to trošku zašmodrchalo, tak tu opravdu máme tajemnou organizaci Kachna, jejíž agent Yamada bedlivě sleduje (totálně nenápadně) naší trojku zpovzdálí. A samozřejmě má taky něco za lubem, speciálně když je doprovázenou pravou nefalšovanou kachnou (fakt!). Stále je ale všechno hlavně v pohodovém duchu, celá organizace Kachna je spíš úsměvná (skoro) parodie na tajné služby, Haru je pořád stejný trotl a všichni se postupně zlepšují v rybaření.

Bohužel pak přijde najednou den D a celý seriál se přetransformuje do… akčnější podoby. A podobně jako akční hrdinové neoplývají převelikou inteligencí, tak zde je situace podobná. Je to jak kdyby vám někdo polil obstojný dortík, co přikusujete u kafíčka, vinným octem. Vše je najednou divné, smrdí to a šklebíte se u toho jak Yeti na Floridě. Věci, co vás bavili jsou najednou fuč. A ještě horší je, že v nových akčních dílech nemají ani svoje místo. A celý seriál zrovna dvakrát nevyniká v postavách. Nedovedu si moc představit, že by si zde někdo našel nějakou oblíbenou. Jo, možná tak tu kachnu. Takže vzhledem ke slabším postavičkám je přerod do nové roviny opravdu skok po hlavě do hluboké studny s krokodýly.

Celá ta partie ve stylu katastrofických filmů je ve díky tomu nemastná a neslaná. Osud postav je vám fuk, takže vše postrádá i pidi náznak nějakého napětí. Navíc díky ztřeštěnosti celého seriálu nic nedává moc smysl. Netušíte, co se děje. Až to do momentu velkého klimaxu, kdy si spíše oddechnete, že to máte za sebou než prožijete velké zadostiučinění, jak nám to pěkně všechno dopadlo.

Yuki Sanada: I wish I could stay like this. Even if the world ends tomorrow, I know I’ll be fishing.

Ale určitě se najdou tací, co označí první půlku jako systematicky budovaný odrazový můstek pro velké finále. Pro mě to byla těžká nuda a nebojím se říci, že skoro urážka mojí inteligence. Klidně bych udělat 30 rybích prstů na oleji jako úplatek nějaké velké rybě, aby nechala seriál běžet ve stylu první půlky. Tu bych sice neoznačil automaticky za totální masterpiece, ale pořád to bylo minimálně docela fajn slice of life s troškou záhad jako bonus. A originální prostředí tomu dodávalo docela jiskru. Škoda no.

Trošku mi to celé fiasko připomínalo zlom, co nastal v seriálu Samurai Flamenco. Akorát tedy tam to konkrétně proběhlo celé ještě horším stylem. Nemám absolutně žádné pochybnosti, že tam v tom měla prsty koncentrovaná demence.

Ale zpět k Tsuritama. Protože seriál má minimálně ještě jedno drobné eso v rybářské síti a to je technické zpracování, které je tentokrát minimálně pár délek nad průměrem. Ano, kouká se na to velmi dobře, animace jsou super a soundtrack docela potěší vaše ušiska. Takže je to taková ta situace, že když už vás dění na obrazovce až tak nebaví zrovna, tak alespoň se na to dobře kouká.

Tamotsu Usami: You can’t be sure until you try. Everything’s like that. If you think of something, try it.

Originální show, které začne docela zajímavě, ale tendence tomu dát další rozměr v podobě akčnějšího vyvrcholení se u mě nesetkala s pochvalným mručením. Všeobecně jsou v seriálu slabší hlavní postavy. Jednou z nálepek je komedie, ale to jsem v celé recenzi ignoroval stejně jako pokusy o vtipy v seriálu. Možná se to mu někdo zasmál, někde tajně… na okraji civilizace… ve 3 ráno, aby ho nikdo neslyšel a neutahoval si z něho, že je retard. Tsuritama má určitě svoje kouzlo, ale většině lidí se asi velmi rychle přejí.