Teasing Master Takagi-san

Pokud si vzpomenete na klasický kreslený seriály západní provenience, tak je až s podivem kolik z nich bylo založeno na jednoduchý premise - jedno zvířátko je šikanovaný jinejma zvířátkama. A ke všemu kotel většinou dostávaj škůdci. Jako např. kocour Tom dostává kotel od myšáka Jerryho. A i pokud nesmyslně držíte palce myším, tak vám ve finále zmrzne úsměv na tváři, když vám chundelatý ďáblové mezi tím sežerou úrodu, co máte ve stodole.

Seriál Takagi-san v podstatě probíhá ve stejným scénáři. Na jedný straně je tu rošťanda Takagi, která evidentně věnuje tak 50% svýho času, jak přelstít svýho protivníka. A na druhý straně ringu Nishikata, kterej baj vočko věnuje skoro 100% svý energie, jak dostat malou konspirátorku… Vetšinou to bohužel končí hozením propocenýho ručníku do zmíněnýho ringu, protože Nishikata souboj po bambiliontý prohraje. S povzdechem si pak vždycky doma naordinuje cvičení jako trest, protože po X-tý zas stupidně naletěl. Hádám, že pokud by Arnold Schwarzenegger chodil do školy s Takagi, tak by byl ještě nařachanější korba než v době svý slávy.

Pokud by byl seriál jen o zápolení Nishikaty jak konečně přelstít Takagi, tak by se to asi brzo omrzelo. Nutno podotknout, že jedním z důvodů je i fakt, že stačí jen hrstka epizod a je vám nad slunce jasný, že mise je opravdu od začátku odsouzená k neúspěchu. Takagi je nejen neuvěřitelně roztomilá a její kukuč vám rozhodně vykouzlí nejeden úsměv na tváři, ale hlavně ve hře na myš a kočku je na úrovni trollující bohyně.

Takagi: Nishikata, your face was priceless.

Přesně jak se říká, že co se škádlivá, to se rádo mívá, tak netrvá moc dlouho a dospějete k názoru, že zde nejde jen o bezduchý vtípky a psychologický triky. Hlavním důvodem, že seriál funguje je bezchybná chemie mezi naší hlavní dvojkou. Jednotlivý epizody jsou rozsekaný na menší segmenty, který končej vítězstvím Takagi a jejím úsměvem, kterej je nakažlivej podobně jako salmonela na vajíčkovým festivalu.

Ale i tak nemáte pocit, že by Nishikata byl nějak utlačovanej či dokonce šikanovanej. Je nad slunce jasný, že jde o přátelský pošťuchování. A v podstatě víc než přátelský. Jen jak to chodí v podobným věku, tak mužský pokolení je extra retardovaný a zpomalený v romantickejch záležitostech, takže Takagi si našla vlastní a docela originální způsob, jak se o svým kámošovi dozvědět víc a zůstat s ním v těsným kontaktu.

Nishikata: I want you to stop teasing me.

Seriál na romantickou notu nehraje nijak zvlášť, ale jsem rád, že tam tahle rovina je. Bez toho by byl seriál až moc repetitivní. Na potlačení nudy má seriál další zbraně. Ač se většina stopáže soustředí na hlavní dvojku, tak tu máme ještě jednu vypečenou trojku jako bonus. Jde o spolužačky, který prožívaj malý, všednodenní dobrodružství. Je to trošku ve stylu hit or miss, občas se zasmějete, občas vás vtipná pointa spíš rozesmutní.

No minimálně budete muset zatleskat Mině, protože vzhledem k hustotě jejího obočí, jí musíte držet palce, protože jestli jí to poroste všude v podobný intenzitě, tak aby si v dospělosti brala pravidelnou depilační dovolenou.

Víc už toho moc seriál nepřináší a vzhledem k tomu, že i romantickou stránku jen lehce nakousne, tak se neubráníte pocitu, že nikam zvlášť nesměřuje. Ano, Takagi dokáže evidentně provést nekonečný množství šprýmů, ale i tak se neubráníte pocitu, že zavedená formule se začne ke konci už lehce zajídat.

Takagi: Nishikata, you’re buying me juice on our way home.

I jednoduchá struktura seriálu je zachráněná technickým zpracováním. Nejedná se o perfekcionismus, při kterým vám vyhopsnou bulvy z makovice. Je to ale přesně tak akorát. Jednoduchý, ale roztomilý. Kouká se na to prostě parádně, pokud vám nevaděj lehce zvětšený hlavičky a zmenšený tělíčka. Speciálně grimasy Takagi jsou kouzelný.

Ale to, co to posouvá do vyšší úrovně, je hlavně namluvení postaviček. Konomi Kohara v roli Takagi předvedla neuvěřitelnej výkon. Bez ní bylo celý show opravdu poloviční. Ostatní postavy včetně Nishikaty jsou v pohodě, ale nijak zvlášť nevyčuhujou ze standardu.

Yukari Amakawa: Fake invoices are scary!

Zábavnej seriál, kterej se drží docela jednoduchý formulky. Ač ze začátku jde o velkou zábavu, tak v pozdějších dílech nejde ani tak o to, že by kvalita šla dolů, ale spíš se stane problémem drobná repetitivnost. Máte z toho pocit, že si seriál ukousnul možná až moc velký sousto a nemá dostatek materiálu, aby utáhnul 12 epizod po 20 minutách. Pokud překousnete trošku řidší obsah, tak se budete slušně bavit. A mezi námi… co by to byl za život, kdybyste neviděli úžasnou Takagi v akci?