Sweetness & Lightning

Pokud bych sesbíral všechny recenze tohodle seriálu, který byly sepsaný na týhle modrý kouli, který říkáme Země, tak vsadím krabici lízatek, že nejfrekventovanější slovo by bylo sladký. A já naprosto souhlasím, podle mýho názoru by na začátku každý epizody mělo bejt velký, červeně psaný varováním pro diabetiky s malou chibi lebkou.

Příběh nám začíná trošku na depresivnější vlně. Tsumugi je malá a extrémně roztomilá holčička, co provádí roztomilý holčičí věci, miluje svoje kreslený, kouzlama opepřený anime, roztomile se oblíká (ponožky s prasátkama se asi nestanou módním trendem, ale roztomilý teda jsou) a ofrňuje nos nad ošklivou zeleninou (v podstatě taky roztomile). Kolečka osudu se bohužel trošku zasekly a tragicky přišla o mamku. Všechny rodičovský povinnosti zdárně převzal její taťka až na jednu. Tsumugi má vybranej jazýček a ocení kvalitní kulinářskej výtvor. Bohužel taťka není za plotnou kulinářskej král (i když mně to přišlo na pohled naprosto ok, tak kdo ví, jak to chutná, že).

Tsumugi není rozmazlenej fracek, co by vzteky mlátil miskama, že rejže je málo rejžová a vajíčko málo vajíčkový, ale jelikož taťka se dá bez mrknutí oka nominovat na titul táta roku, tak je dost nešťastnej z faktu, že Tsumugi není schopnej připravovat kvalitní bašty jako mamka. A o tom je, vážení, vlastně celej seriál - jak Tsumugi připravit jídlo, po kterým se bude olizovat až za ušima.

Kouhei Inuzuma: Sometimes things go badly, even if nobody really did anything wrong.

Takže pokud po první epizodě, máte dojem, že se nám to celý zvrhne v emočně napjatý drama o vyrovnání se se ztrátou milovaný osoby a těžkostech rodičoství, tak se nebojte. Tu a tam něco lehce probleskne, ale určitě nečekejte scénky typu, že taťka bude po tmě seděť v kuchyni s cigárem v jedný ruce a láhví saké v druhý a bude bědovat o tom jak život stojí za prdlačku.

Seriál místo toho zvolil cestu, kdy je hlavně o vaření s troškou rodičovskejch starostí. Máme tu pár dalších vedlejších postav krom naší hlavní dvojky, ale jediná postava, která vyčuhuje, je studentka Kotori. Náš taťka je totiž shodou oklností učitel matematiky na střední škole, kde ho zaujme svým chováním právě Kotori, která o přestávkách zmizne někam stranou a až s podežrelým šťastným výrazem ve tváři baští doma připravený mňamky. Tohle setkání se ukáže jako osudový, protože Kotori je dcerou majitelky rodinný restaurace. Sice je to takovej sociální outsider, ale s přimhouřením očka se dá říct, že v seriálu plní takovou roli náhradní matky.

Yuusuke Yagi: I don’t need sparkling eyes like that.

Jednotlivý epizody se držej celou sezónu stejnýho klíče. Tsumugi je roztomilá, udělá pár roztomilejch věcí, občas se něco nepovede jak má a zazubí se nám tu černej mráček, ale ve většině případů nám tu panuje sluníčkově sladká atmosféra. Slice of life kousky nejsou o epických příbězích a maj povětšinou epizodní charakter, ale to že každá epizoda má podobnej průběh, nám z toho dělá docela repetitivní zážitek.

Zajímavá věc je, že mi to ale vůbec nevadilo. I kdyby seriál měl další sezónu a autoři naklonovali 12 podobnejch epizod, tak řeknu no problem. Takže v čem je ten trik?

Kotori Iida: I’m inviting you both to come back and make a meal with me here.

Většinou to bejvaj samotný postavy, ale nejsem si jistej, že je to případ tohodle kousku s vyjimkou Tsumugi. Taťka je super maník, ke kterýmu nemůžete mít výhrady. Kotori je trošku emocionální mimozemšťanka, ale jinak hodná holka. Tsumugi by se umístila hodně vysoko v jakýkoliv anketě o nejlepší anime účes. Objem jejích vlasů je větší než její tělo, prostě se automaticky usmějete, když uvidíte poletovat její kštici. Ano, je to trošku zidealizovaná podoba malý holčičky. Ale další plus je naprosto perfektní namluvení dětskou herečkou (takže ne klasicky 30-tka, co si šlukla dávku helia a teď mluví holčičku). Rina Endou navíc namluvila i mojí oblíbenou Hinu v Barakamon.

Pro mě je ten trik asi v tom, že všechny stránky seriálu jsou správňácky vybalancovaný. I technický zpracování je super. Z animací si nesednete na zadek, ale k danýmu seriálu se 100% hoděj a v podstatě jim nemám co vytknout. Zvuková stránka je epesní - od znělky až po “žraločí song”, co nám zazpívá Tsumugi (i s roztomilým tanečkem).

Kotori Iida: Sensei, will you eat and make dinner with me?

Seriál rozhodně nemůžu doporučit všem. Je to takovej zajímavej mix slice of life, vařících show a roztomilejch holek, co dělaj roztomilý věci. Pokud jakákoliv z těhlech kategorií u vás vyvolává vyrážku, tak se tomu radši vyhněte. Pokud se do toho dáte, tak doporučuju nepouštět epizody na lačnej žaludek. A pravděpodobně nedávat víc epizod na jedno posezení, protože opravdu hrozí předávkování cukrem, tak ať neskončíte v nedůstojný pozici na záchodě a zvracením duhy do porcelánovýho bůžka.

Pro mě osobně to byl parádní seriál. Neskutečnej relax. U každýho dílu jsem si připadal, jak kdybych se teleportoval někam na pláž, na super pohodlnýho lehátko a se super vychlazeným Mojitem v ruce.

A v neposlední řadě… pozor na žraloky!