Sound! Euphonium

Tenhle seriál vám minimálně opepří život jednou moudrostí a to, že existuje hudební nástroj, co se jmenuje Eufonium. Ale samozřejmě ve finále přináší mnohem… mnohem víc. Máte chuť na úžasný hudební dobrodružství? Chcete sledovat klikatou cestu ke splnění snů? Užívat si přátelství mezi holkami, co překoná každou překážku? Tak jste na správný adrese!

Jak je u KyoAni dobrý zvykem, tak Sound! Euphonium je technicky neskutečně vymazlený kousek. Oproti seriálům, který jsou povětšinou adaptací mangy, zde byla předlohou novela. A ač si nemyslím, že by byl rozdíl ve výsledku až tak markantní, tak přeci jenom mi přišel příběh takový lehounce komplexnější a rafinovanější. Jak jsem již v úvodu prozradil, tak hlavním tématem zde bude hudba. A výjimečně nepůjde ani o popíkovatý idol poskakování či o rockovější pohazování hlavami. Tentokrát to bude stará dobrá a noblesní… tramdadatá… klasická hudba.

A dovolíme si zde drobnou slovní hříčku a řekneme, že s vážnou hudbou přichází i víc vážných témat. Holky nehrají výhradně jen pro radost. Na začátku školního roku dostanou možnost volby - zda chtějí hrát jen tak pro radost či to pojmout vážněji a reprezentovat. Zvolej druhou volbu, takže školní orchestr se přepne do módu serioznosti. A samozřejmě tím se automaticky zapojí i do vysoce kompetitivní prostředí. Takže ve finále tu máme hodně slziček zklamání, ale zároveň i vysmáté tvářičky, když se něco povede.

Reina Kousaka: I want to become special. I don’t want to become the same as the others.

V hlavní roli je tu neskutečně zábavná slečna Kumiko Oumae, která se automaticky zařadila do mého soukromého žebříčku jako top postavička. Tomoyo Kurosawa odvedla neskutečně dobrou práci při jejím namluvení a pokud mi náhodou nevěříte, tak si na YouTube najděte kumiko noises. Často neví co říct, ale stejně to nahlas řekne. Častěji si něco myslí a ví, že by to neměla říct nahlas. A stejně to zašvitoří na celý kolo. Taky často neví, co má dělat, ale stejně to udělá. A ač neví, co od života chce, tak ve finále jde za svým cílem… i s drobnými kličkami. Životní dráha se jí zkomplikovala tím, že je na škole nová a táhne si s sebou jednu ošklivou vzpomínku na hraní z předchozího školního orchestru. To neznamená, že se nepokusí zas všechno srovnat na správnou kolej.

Na drobný kličky se totálně vyprdla další ze silných postav série a to Reina Kousaka. Svým způsobem jde o ještě podivnější holku než Kumiko, ale jejich vzájemný vztah (velmi pomalinku budovaný) patří k výrazným momentům seriálu. V realitě je to přeci jen hodně nepřístupná holka, osamělá vlčice a ledová královna v jednom. Je třeba taky připomenout, že některý jejich společný momenty lehoulince hrají na yuri notu. Speciálně v anime komunitě je jejich vztah oblíbeným tématem, ale jak to tak u KyoAni chodí, nenápadně nahazují udice, ale ty podělaný ryby stejně neberou.

Ono vůbec vztahy jsou u nich tak vždycky trošku podivně vyobrazený. Speciálně za situace, kdy Kumiko tu má jednoho nápadníka, kterej je z ní slušně paf. Ale v téhle oblasti nečekejte nějaký větší vývoj či dokonce rozuzlení. Klasicky je to spíš na platonický úrovni.

Kumiko Oumae: So it’s true that your breasts grow when you enter high school.

Krom vlastní hudby, jsou ale postavy absolutním klenotem tohoto seriálu. Dlouho jsem nezažil takový množství postav na jednom místě a přesto každý věnovaný tolik prostoru. Nebudete určitě v menšině, pokud se v tomhle případě doberete závěru, že vaší nejoblíbenější postavou bude jedna z těch vedlejších. Za mě musím deklarovat, že Kumiko je jednička. Speciálně v momentě když se vyšňoří s jejím účesem a la chobotnice.

Ač se seriál hlavně odehrává ve školním prostředí, tak díky fokusu na hudbu se převážně podíváme do zkušebny či koncertních síní, kde se budou odehrávat litý boje na poli orchestrálních bitek. Ač bych se rozhodně neoznačil za hardcore fanouška vážný hudby, tak sledovat nekonečný zkoušky byla velká zábava. I přesto že to takhle zní jak koncentrovaná nuda v prášku. Nejenže se perfektně vžijete do toho, jak holky dřou o 106, ale seznámíte se více i s jednotlivými nástroji a podíváte se muzicírování víc pod pokličku. Nebo vzhledem k obsazení souboru víc pod sukni.

Kompetitivní stránka seriálu vás zas naopak udrží v soustavným napětí, kdy se bude třást jak křeček na Antarktidě na každý další díl. Speciálně pokud je cílem jejich snažení velký cíl v podobě Národní soutěže.

Noboru Taki: If we gather the time you all waste being young, this much practice shouldn’t be that difficult.

Není to ale jen o drama a hraní. Máme tu i tunu vtípků a srandy. A speciálně, když je v hlavní roli Kumiko, tak se jedná o takový speciální kousavější humor. Ale prostě se sem parádně hodí. Ve finále jde samozřejmě o emoce. Ty k hudbě neodvratitelně patří. A zákonitě si je vrchovatou mírou užijete i vy. Na začátku zmíněný epesní technický zpracování je jen třešničkou na sladkým dortíku. Drobný změny ve výrazu postav, kamera a obecně filmařská práce z toho dělá naprostou dokonalost.

Hudební složka je tak už ze zásady velmi kvalitní. To by byl trochu trapas u takhle zaměřeného seriálu, pokud by tomu bylo jinak. Vlastní hraní není nejen o zvuku, ale i animaci. Vše působí reálně (i když moje maličkost to nemůže 100% posoudit) a má to tu správnou dynamiku.

I přes soutěžní duch, kterej poletuje v seriálu, není seriál až tak postavený na rivalitě mezi muzikálními slečnami. A to je pravděpodobně dobře. Jde spíš o jejich osobní vývoj a hledání světla, když přijdou temnější chvilky. Protože se můžete narodit s talentem, ale pokud na něm nezapracujete s patřičnou vervou, tak přijde vniveč.

Kumiko Oumae: I’ve been completely possessed by a feverish desire to improve.

Ač popis doteď zněl jak oslavná óda, tak vše bohužel není úplně dokonalost sama. Ač se druhá sezóna chlubí v komunitě vyšším hodnocením než první, tak já to vidím naopak. První jsem dal bez mrknutí oka 10, druhá si u mě vysloužila 8. Takže po složitý matematický operaci, pro kterou jsem musel vyvolat ducha Alberta Einsteina, jsem došel k výsledné devítce.

Důvodem je trošku divný tempo. První sezóna občas trošku zaškobrtla, ale v druhý prostě občas na férovku zakopla. A k tomu některý zápletky mi nepřišly zas tak atraktivní. Přesto jde samozřejmě pořád o nadstandardní podívanou a minimálně se posunem v příběhu dál a užijeme si kompetitivní aspekt na vyšší úrovni. V tomhle případě opravdu neváhejte a pusťte si Sound! Euphonium, ať si seriál taky užijete plným douškem.