Poco's Udon World

Na první pohled tento seriál jede ve vyjetých kolejích ostatních seriálů ze slice of life škatulky. Ale je zde jeden drobný háček, co z vašich svetrů během chvilky nadělá klubíčka vlny. V příběhu se až tak moc neděje, což je v tomhle žánru normální. Ale lehce nezábavný je, že seriál ve vás ustavičně vyvolává pocit, že se se něco dít bude.

Souta je třicátník, co už nějaký ten pátek pracuje ve velkém Tokyu jako web designer. Svoji rodnou hroudu, která vypadá jako slušný zapadákov, vesele nechal za zády, ale jak to tak chodí, život se často nečekaně zkomplikuje. Takže možná nadešel čas se přezout zpět do gumáků? Popohnáním do luxusní obuvi je jedna tragická událost, ve které figuruje jeho táta a pohřební ústav. Souta si tedy vezme prodlouženou dovolenou a vrátí se zpátky do baráku, kde vyrůstal. Původní plán je pouze dočasná otočka, kdy vyřídí věci jako pozůstalost, což v tomto případě znamená rodinnou žřádelnu, kde jeho taťka dělal a vyvařoval proslavené Udon nudle. Ale opět přijdou komplikace a plán se lehce rozsype.

Vzhledem k tomu, že nám tam kolem rodinný restauračky hned na začátku proběhne hladová a řádně slintající panička, co se vyptává na nudle, tak by člověk čekal, že Souta převezme tradici, kterou tak opovrhoval jako malé škvrně. Ale ne! Já vím, že to zní jako neskutečně generická zápletka, ale bral bych ji všemi deseti. A to je bohužel takový modus operandi celého seriálu. Vždycky si řeknete, aha… jasně, tak o tomhle to bude. A nejde ani o to, že by si seriál vybral jinou cestičku. Kamenem invalidního důchodu je, že si příběh sedne na bobek a neudělá absolutně nic. Siesta je holt siesta.

Souta Tawara: It’s like I skipped the marriage part and went straight to parenting…

Každopádně seriál není o bloumajícím a nudícím se Soutovi. Přeci jenom tu máme jiný hlavní objekt zájmu kamer celého seriálu a tím je chlupaté zvířátko zovoucí se tanuki. A jelikož si seriál bez servítek zahrává s folklórem, tak v tomto případě zažijeme vyšší level mystických událostí. K těm nám něco více řekne mnich, co se nám tu a tam objeví. Má docela ostrý kukuč a člověk by čekal, že v příběhu bude hrát větší roli, tak překvapivě z toho nakonec zase není nic. Každopádně stručně řečeno se nám tanuki transformuje do malého, roztomilého kluka.

Alespoň v tomto momentě seriál jde směrem, který dává smysl. Souta a Poko (krom jiného těla získá tanuki i nové jméno) vytvoří takovou lehce podivnou, ale na druhý pohled vlastně totálně normální rodinku. Samozřejmě všechno nejde od začátku úplně po margarínu, ale sledovat vývoj naší hlavní dvojky je rozhodně to nejlepší, co seriál přináší. Ona ani vlastní transformace není 100% úspěch. V rámci celé sezóny zažijete bezpočet momentů, kdy Pokovi vyraší chlupatý ocas či uši. V podstatě cokoliv, co mu vyraší je z rodu chlupatých. Podobné scénky jsou použity jako dramatické chvilky. Souta chytne roztomilý amok, aby nikdo z okolí neodhalil pravou podstatu Poko postavičky.

Souta používá ohranou historku o tom, že Poko je u něho na delší dobu, jako speciální dáreček od _známých. Každopádně ve výsledku celá ta nadpřirozenost působí v seriálu absolutně zbytečně. Pokud by se jednalo o normálního lidského kluka, tak by se nic moc nezměnilo. Na druhou stranu, takhle si pořídil dítě, aniž by se zabýval věcmi jako existencí přítelkyně či srandovním cvičením v posteli. Což se dá považovat taky za docela povedený cirkusový trik.

Shinobu Nakajima: Sheesh. You’re always pussyfootin’ around. It drives me nuts! We can’t catch any fish because you’re like that!

Ač vlastní příběh je slabší, tak naštěstí má seriál drobné eso v rukávě. Ano, tím jsou vedlejší postavy. Je jich tu docela dost, ale především vás zaujme Soutova ségra Rinko. Neumí to moc s dětmi, ale Poko to v průběhu času trošku změní. Působí trošku od rány, ale paradoxně si z dětství odnáší víc šrámů na duši než Souta. Setkali se po letech díky nic moc okolnostem, ale už podobnou věc zažili jako děti, když jim umřela máti. Takže je tu i hodně melancholie při vzpomínání na dětství. A některé bolístky se povede i rozřešit, takže minimálně v tomto je seriál fajn.

Vývoj Rinko od trošku bláznivější osůbky, co hází bobek na hodně věcí, až po starostlivou nadcházející máti (ano, holka nám během seriálu otěhotní, ale nečekejte pikantnosti), je opět velmi zábavné sledovat.

Ale krom ségry tu máme i kámoše z dětství, což je panáček zovoucí se Nakajima. Ten má nejen šílené zuby ve tvaru pily (což jsem osobně doteď nepochopil), ale působí snad jako jediná postava v seriálu ve stylu roznětky i pro těch pár vtípků, co tady zažijete. Takhle… autoři se určitě nesnažili udělat extra humorné dílko, ale jen z dramatu bychom všichni pošli na depresi. Ale není to jen humor, měl sem z něj dojem, že působil i jako takový stmelující prvek mezi všemi.

Rinko Ooishi: You don’t have to be related to be family.

Je tu i další tuna postav, většinou bez vývoje a s jednoduchým profilem sledující běžné archetypy anime seriálů. Občas to ani moc nedává smysl, proč tu vlastně jsou. Třeba bývalý spolupracovník z práce, co se zakouká do Rinko. Nejsem naivní mravokárce, ale vzhledem k tomu, jak to v anime světě chodí, tak nevím zda čekal, že to někam povede? Rinko je vdaná a s dítětem na cestě. Takže prostě další vedlejší zápletka, co je slepá jak sněhulák, kterému někdo vydloubl oči z uhlí.

Pak je tu ještě malá holčička, s kterou si hraje Poko. A speciálně s ní je i její single máti, co vypadá, že pokukuje po Soutovi a rozhodně by se nebránila nějakým návrhům. Mno tak z toho opět vypadne jedno velké nic. Romantika nemá v tomhle seriálu evidentně šanci. Amor si pravděpodobně vzal taky dovolenou v nějakém zapadákově hodně… hodně daleko.

Technicky to není absolutní bomba, ale má to svůj vlastní charakter. Jemné barvy a bílé linky tomu dávají takový snový dojem a perfektně se k seriálu hodí. K té atmosféře výborně přispívá i hudba, což jsou povětšinou klidňoučké akustické vybrnkávačky.

Souta Tawara: I’m going to live my life here in Kagawa.

Celkový dojem je trošku rozporuplný. V průběhu sezóny se x-krát změní nálada seriálu, občas hrajeme na vážnější notu a pak najednou relaxujeme s drinkem v ruce někde na pláži. Ač se seriálu ke konci podaří uzavřít rozumně nějaké otevřené konce, tak stále jich tu dost zůstane. Jak jste si přečetli, je tu opravdu až nadmíru vedlejších pidi příběhů, které automaticky nabízejí rozvinutí dál, ale seriál na ně hned v další epizodě totálně zapomene.

Přes to všechno je to velmi slušné, převážně odpočinkové anime, které vám vyloudí určitě pár úsměvů na vaší ťuťu rozkošné tvářičce. Ale osobně si myslím, že se z toho dalo vytáhnout mnohem více.