Parasyte -the maxim-

Člověk má občas chuť si dát něco z trošku jin0ho soudku a invaze parazitických emzáků zní přesně jako téma, co by mohlo zaplnit prázdnou díru. Takže pokud vám nevadí trošku ostřejší zábava a máte hlavu otevřenou, tak si budete spokojeně hladit jizvy z bitev, protože se místo klasických roztomilých školaček v tomhle případě stane vaší nejoblíbenější postavou parazit Migi, který vám udělá pedikůru takovým stylem, že z vás zbudou jen prsty se skvrnou od fixy, kterou jste napsali vaší poslední závěť.

Sci-fi prasátka si určitě spokojeně zachrochtají při první epizodě seriálu, kdy se staneme svědky takové malé a nenápadné mimozemské invaze. Pokud říkám nenápadné, tak rozhodně nepřeháním, protože emzáci jsou červíčkoví pidi-háďátka. Každý školou povinný parazit se už v první třídě učí, jaký orgán je jeho zemí zaslíbenou. V tomhle případě si vzali inspiraci od zombíků, takže jdou po mozcích jak vosy na med.

Centrální nervová soustava není náhodným terčem, protože pokud se zadaří, tak parazit převezme totální kontrolu nad tělem. A to není vše, vážení. Jako bonus tím neskutečně vylepší fyzické schopnosti hostitele. Takže z vás udělají stroje na zabíjení. A jelikož jsou paraziti velmi inteligentní, tak to vypadá s demografickou situací do příštích let trošku na štíru. Dejme tomu pracovní název: Sbohem a šáteček, lidstvo.

Shinichi Izumi: I can’t cry anymore. I feel like I’ve lost something. An important part of being human.

Náš hlavní hrdina Shinichi Izumi má alespoň lehce štěstí v neštěstí. Ano, stane se obětí parazitického útoku. Tím si vytáhl černého Petra. Na druhou stranou, útěchou mu může být fakt, že se útok nepodaří na jedničku a parazit dostane pod kontrolu pouze jeho pravačku (ano, u teenagera další nepříjemný side effect). I přes nemilé první rande se nakonec parazit, co si začne říkat Migi (japonsky: pravá strana), se se Shinichim skamarádí a rozhovory a další interakce mezi nimi tvoří jeden z vrcholů celého seriálu.

Ostatní paraziti neztrácejí čas klábosením a chovají se jak utržená smečka predátorů z řetězu. Získáte tak ze začátku pocit, že se jedná jen o krutopřísnou verzi světa, kde silnější vyhrává. Ale pokud tenhle seriál má nálepku kousku, kde je trošku těžší atmosféra, tak to není z důvodu, že estetická stránka je ve stylu střeva poletují vzduchem jako kopretiny. Pro někoho je těžce sežvejknutelnou pralinkou hlavně psychologická stránka celé situace. Opravdu tady netrpíme nedostatkem napínavých situací pokapaných hororovou omáčkou. Klasický efekt jsou mezi námi jako obvykle funguje. Pokud se parazit nerozhodne proměnit v krvelačné monstrum, tak vypadá přesně jak váš soused Alois. Jestli máte v lásce staré horrory či sci-fi, tak budete ve svém živlu.

Ze začátku je seriál takovým simulátorem boje o přežití, protože paraziti se ve většině případů taky navzájem nemají zrovna v lásce. Na téhle trnité cestě si Shinichi odnese slušné šrámy na duši, co by vám lehce zajistily dlouhodobější pobyt v blázinci. A postupně taky zjišťujeme, že celá situace je trošku komplikovanější. Paraziti se neřídí jen základníma instinkty a každá má vlastní hlavu a v extrémních situacích, i lidi občas dělají koniny, že. Takže z černobílé situace se dostaneme do světa, kde vládne slušná paleta barev.

Takeshi Hirokawa: In comparison, humans are the true parasitic vermin infesting this planet!

Jedna z nejzábavnějších stránek seriálu je boj s monstry, protože každý parazit nepřináší čas od času jen unikátní psychologický profil, ale i fyzické schopnosti. Takže stručně řečeno - na každého platí jiná taktika a hledání vhodné strategie je jedním ze středobodů zábavnosti seriálu.

Ač Shinichi chodí do školy, takže tady máme typickou školní atmosféru, tak s romantikou se tady moc nepřehání. Důvodem je samozřejmě i jeho nový koníček - lovení monster, takže ve škole netráví zas tolik času. Ale i přesto zde existuje jeho drahá polovička Satomi Murano. Začne to takovým oťukáváním a skončí dokonce i bušením (v podstatě paradoxně slušná rarita, aby v anime došlo i k sexu).

Zajímavých postav tady není toliko jako jinde, ale rozhodně nesmím zapomenou na další parazitem infikovanou postavičku jmenující se Ryouko Tamiya. Protože pokud někdo v seriálu má sílu změnit váš pohled na celou invazi a donutit vás k zamyšlení, tak je to právě ona. Rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších postav v seriálu.

A poslední bod, který bych rád vypíchnul a posadil slavnostně na oltář, je psychologická stránka postav. Speciálně je zajímavé sledovat, jak se Shinichi mění z ostýchavého klučiny na realistického cynika, který chladně kalkuluje kroky své životní cesty. Dokonce se mění i intonace a dikce namluvení, která proměně nasazuje parazitickou korunku.

Reiko Tamura: That’s fine. I expect this to be difficult for you to comprehend, given human emotions. However, we are fragile. We are merely a life form that cannot survive on its own. So don’t bully us.

Technická stránka celého seriálu je strašně zajímavá. Grafický styl samozřejmě klasicky vychází z manga verze, ale celé to působí takovým mainstream komiksovým stylem. Ostře řezaný linky, čisté a veselé barvy. A do toho slušná řezničina. To z toho všeho dělá ve výsledku hodně zajímavou podívanou. Hudební stránka mi taky hodně sedla. Nějak to ve mě evokovalo atmosféru starých sci-fi filmečků.

Ač seriál začíná ve stylu totálně neoriginálního scénáře ke sci-fi filmu, tak nejen že příběh se ubírá cestami, které byste pravděpodobně neočekávali. Ale hlavně tam narazíte na spoustu skvělých nápadů.

Co se týče mínusek, vypíchnul bych dvě. První jsou postavy. Jsou určitě zajímavé, ale už díky povaze seriálu nabídka postav, se kterými byste se mohli ztotožnit je limitovaná. Jednotlivé monstra jsou jistě zajímavé, ale stejně máte takový celkově odtažitý pohled na celou věc.

A poslední zádrhel je vlastní příběh. Příběh je sám o sobě zajímavý, zažijeme tunu originálních situací, dramat a bojůvek, ale chybí tomu nějaké decizivní kormidlo. Z příběhu máte spíš pocit, že se tak náhodně mrská tamhle nebo tuhle. Filozofické brblání nad evolucí, přirozeným výběrem apod. je objevné jako fakt, že když si dáte kotel hrachové polévky s fazolovými plackami, tak pak proprdíte celý večer. V tomhle směru seriál není moc objevný. Jediné plus je, že se dočkáme sice možná až moc sluníčkového závěru, ale alespoň se nám to slušně celé uzavře.

Migi: Upon researching the concept of demons, I believe that, among all life, humans are the closest thing to it.

Tenhle seriál si krom ostatních nálepek, co jsme zmínili, s sebou tahá i olověnou kouli s nápisem overrated. Sám sem váhal mezi osmičkou a devítkou, ale jo… 9 si nakonec u mě zaslouží. Přeci jenom je to slušná zábava si dát něco ve stylu staré sci-fi školy. Takže se připravte na slušnou party, kde místo cinkání skleniček nám budou cinkat pěkně nabroušené drápky.