Orange

Kombinace sci-fi a klasickýho romantickýho cukrování ze školního prostředí je docela nevídaná věc… podobně jako jeptišky ve strip baru. Ale svoje nadšení můžete s klidem v duši uhasit kýblem se studenou vodou. Pokud nepovažujete osobní deníčky cestující v čase za vrchol kreativity ve sci-fi žánru, tak nic jinýho z našeho milovanýho žánru zde nenajdete.

Seriál se spíš zaměřuje na věčnou otázku co kdyby. Pravděpodobně už neandrtálci si občas kladli otázky stylem: kdybych si včera nedal šlofíčka v jeskyni a místo toho šel ulovit mamuta, tak sem teď nemusel mít hlad. A pokud nemáte ve skříni stroj času, tak problém je, že nikdy odpověď na podobnou otázku nenaleznete. On třeba ten mamut moh bejt dost nakrklej a udělat z vás mastnej flek. Takže místo siesty v jeskyňce, to mohl bejt pohřeb pod drnem.

Pro naši hlavní pětici se s velkým překvapením objeví zajímavá možnost, jak zkoumat dopady různejch rozhodnutí v minulosti. Seriál sledujeme především z pohledu Naho, což je zelenooká sympaťanda. Ale jelikož partička drží vždy pohromadě, tak zbylá čtyřka hraje po celej seriál taky důležitou roli. Naho jednoho dne přistane v poštovní schránce podivnej balíček, z kterýho vyhrabe deníček psanej její vlatní rukou. Je trošku netypickej, jelikož zápisky jsou datovaný v budoucnosti. Zprvu neví, zda se nejedná jen o nějakej blbej vtípek, ale samozřejmě se ukáže, že je to pravda. A deníček dostane cejch artefaktu z budoucnosti. Zda je to výhra v loterii nebo naopak dvousečná zbraň, co může život řádně zkomplikovat, je otázka, kterou se seriál snaží zodpovědět.

You can fake a smile, but you can’t fake your feelings.

Orange se nám zprvu vyklube stylem, že máte dojem, že se jedná jen o další školní drama, kde bude lehounce toho romantickýho jiskření, to se změní v okamžiku, kdy na školu z Tokya přibude novej studující přírustek v podobě Kakeru. S jeho představením se hned na začátku dozvíme i nemilou zprávu, že v budoucnosti na něj čeká velkej černej bubák v podobě tragický události, která ho pošle na onen svět. Jelikož však Naho v ručkách žmoulá svůj deníček, kde je Kakeru zmíněnej na každý stránce, tak je nám hned jasný, že nás čeká nejen boj s osudem, ale i nějaký to romantický ťuťuťu.

Bohužel s přijmutím Kakeru do naší hlavní partičky nepřivítaj vysmátýho teenagera, ale chodící hromádku depresí, co nám na pěkně namalovanou oblohu, co nás přivítá v prvním díle a sluníčkově nás naladí, načmárá temný, zamračený a ošklivý mráčky. Takže první dáreček, co dá Kakeru zelenooký Naho, a je to vážení pomerančovej džus (že by inspirace názvu seriálu?) - to je fajn prezent. V budoucnosti ovšem naší milý holce přináší spíš starosti než radosti.

Ač se Naho do Kakeru zakouká hned na začátku a jejich podivně komplikovanej vztah nás bude provázet celým seriálem, tak větší důraz je kladenej na těžší témata jako sociální odcizení, depka, pochybnosti, depka, přátelství, depka, láska, depka, osud, depka, lítost nad vlastníma činama a občas i nějaká ta depka. Tím si z toho nechci dělat srandu, ale Kakeru byl hlavní důvod, proč si tenhle seriál u mě nevysloužil astronomicky vysoký hodnocení. Pokud máte zkušenosti s někým, kdo se potýká či potýkal s depresí, či jste ji zažili sami, tak na seriál budete určitě koukat jinejma očima než já. Ale mně osobně jeho nelogický a sebedestruktivní chování dost lezlo krkem. Čeho je moc, toho je moc. Asi hlavně díky tomu kontrastu. Naho je prostě taková veselá květinka…

If you could go to the past or the future, which would you pick?

Seriál ze začátku jede ve velmi slušným tempu a je vysoce zábavnej. Je zajímavý sledovat zápisky z deníčku a porovnávat s realitou, jak některý činy či jen pár slov změněj budoucnost a naopak některý body historie se zopakujou, i kdybyste se stavěli na hlavu a při tom žonglovali s pomerančema. Tím jak se zakousneme hlouběji do seriálu, tak nejen přesedneme ze sportovní káry na nesportovní kolo značky Ukrajina a rychlost spadne skoro na nulu, ale Kakeru se začne chovat ještě víc iracionálně a všechny životní cestičky se mu začnou sbíhat k bodu pojmenovaným jako sebevražda.

A v souvislosti s tím se nám tak trošku rozpadá i struktura seriálu. Ona ta romantická složka je sice nahozena trošku komplikovaněji a dokonce tu máme klasickej geometrickej útvar z podobnejch seriálů a to trojúhelníky. Ale nakonec se soustředíme (asi tušíte) na jakou dvojku. A pak už jen na Kakeru, kterej je střebododem podivnýho vesmíru, kde je nejprodávanější knížkou bezva kousek “Guinessova kniha sebevražd”. Ale pokud se bojíte, že to celý skončí style, do ztracena, tak aspoň toho se nebojte. Seriál má obstojnej konec, kterej dává smysl a hermeticky nám to celý uzavírá.

Fanoušci sci-fi se asi stále drbou na hlavě (a možná i na dalších částech těla) a určitě by rádi znali odpověď na to cestování časem. I když se nejedná přímo o živý bytosti, ale pouze o pidi fyzický deníčkoidní objekty. No a překvapivě musím říct, že i tahle otázka je tu zodpovězená. A je to slušná demence. Asi byste si ve finále přáli, aby to autoři nechali radši bez odpovědi. Teda pokud váš mozek nevěří na věci mezi nebem a zemí, tak je to prostě slušnej intelektuální pšouk.

Endure too much, and it’ll be your loss.

Technický zpracování je v tomhle případě opravdu zajímavý. Z nějakýho důvodu, to celý díky kolorizaci vypadá jinak a slušně vybočuje z řady kreslenejch seriálů. I ztvárnění ksichtíků nevypadá jak kopie ostatního anime a musím říct, že to celý mělo pro mě takový zajímavý kouzlo. Hlavně zelený kukadla Naho jsou opravdu magický. Animace jsou fajn, nečekejme zázraky a v pozdějších dílech to občas i trošku skřípe.

U podobně laděnýho seriálu bych normálně čekal trošku silnější soundtrack, ale krom úvodní znělky, která neboří mojí soukromou hitparádu (ale furt je fajn), mě bohužel ušní složka nijak zvlášť nezaujala. Takže melancholie není ve výsledku až tak melancholická.

I wonder if anyone would be sad if I died.

Mám dojem, že tenhle seriál je o tom, zda byste Kakeru přetáhli klackem na dráždění opic přes jeho dráždidlo či mu radši koupili vychlazenej pomerančovej džusík z automatu. Pokud vám nesedne, tak jeho depresivní monology vám asi moc na dojmu nepřidaj. Pokud vám sedne a melancholicky laděný dramata jsou váš jam, tak se budete radovat jak delfín v oceánu, co ho rozesmála růžová sasanka. Ač jste z jakýhokoliv tábora, tak pořád se jedná o velmi slušnej seriál. Vřele doporučuju všem, co chtěj zkusit zas něco jinýho jako připomenutí, že život je mega zábavička, ale občas je schopen stát za pěkně starou bačkoru, s kterou jste nešťastně šlápli do mega obřího psího bobku.