New Game!

Studio Doga Kobo mám rád podobnou měrou, jako studio miluje ty svoje roztomilé slečinky. Není tedy žádným překvapením, že New Game! je dalším přírůstkem do žánru CGDCT. A jde o moc povedený kousek! Čemuž jsem převelice rád, protože se budeme motat kolem (minimálně pro mě) zajímavého tématu vývoje počítačových her.

I přes fakt, že seriál je adaptací 4-panelové mangy, tak není jen snůškou vtípků a srandiček, ale přináší příběh, který má jasnou strukturu a vesele si plyne chronologicky z místa A do B. Navíc ani neskočíme nohama přímo do víru cvrkotu herního studia, ale místo toho svoje roztomilé nožky strčí do chřtánu zabijáckých deadlines naše milá hlavní hrdinka Aoba. Ta se v osmnácti rozhodla dál nepokračovat ve studiu, ale rovnou se zapojit do pracovního procesu. A hned jí štěstěna dala lehkou protekci a jejím novým zaměstnavatelem se stalo studio EagleJump. Nejen, že to jsou autoři její oblíbené gamesky, která ji inspirovala, aby se sama stala game designerkou. Ale dokonce se dostane pod křídla veteránky, ke které vzhlíží - Kou Yagami.

Samotná Aoba se zapojí rychle do rozjetého pracovního šrumce, kdy EagleJump už pracuje na nové hře. Samotný seriál je strukturován tak, že jedna sezóna = vývoj jedné hry. Seznámíme se tak s dalšími zaměstnankyněmi, protože jak to v tomto žánru chodí, panáčků se nám moc neurodilo a budeme sledovat pracovní dobrodružství panenek. Přiznám se, že jsem párkrát zahlédl mužskou postavu… rozmazanou… daleko… v davu… ale možná to byla jen halucinace.

A přesto, že Aoba je protagonistkou, tak seriál v podstatě bere všech cca 10 (!) postaviček jako hlavní. Všechny dostávají podobný prostor na obrazovce. Díky tomuto přístupu je dost osvěžující sledovat jejich interakci v pracovním i mimo pracovním prostředí.

Rin Tooyama: Everyone has something they contribute, no matter how small.

Vlastní téma tvoření her zde není jen taková lehká poleva. Rozhodně si nepředstavujte, že holky jen sedí za počítači a blbě se hihňají. Tak samozřejmě na podobné momenty dojde, ale jinak je celý proces hry ukázaný až v překvapivě věrohodném obraze. Od designu hry, pitche a schválení, tvorby grafiky a 3D modelování, programování a testování. A pokud vše dobře dopadne tak i vypuštění hry do světa. Samozřejmě to musíte brát s přimhouřeným okem, nebudete sledovat jak někdo 20 minut programuje nebo ladí osvětlení 3D scény. Přesto mě míra detailu docela překvapila a nějaké ty občasné technické kravinky a dezinformace jsem bez problémů ignoroval. Ono je také nutno přiznat, že výsledná hra vypadala dobře. Holky jsou holt šikulky.

Většina děje se odehrává přímo v práci a jak roste hladina stresu a spotřeba energeťáků, tak je na denním pořádku přeskočit úplně cestu z práce a ustlat si přímo v kanceláři. A tuto vsuvku jsem zvolil záměrně, protože to byla samozřejmě docela dobrá příležitost pro špetku fan service a taky byla využita. Naštěstí to není přes míru a minimálně gag s Kou Yagami chrupkající jen v kalhotkách je docela vtipný. Přesto speciálně v druhé sezóně lechtivějších scének přibylo, některé bych zařadil bohužel do kategorie výplňovkové demence. Pokud by tento trend pokračoval i dál, tak možná buďme nakonec rádi, že to skončilo u dvou sezón.

Aoba Suzukaze: I’m lucky. Not everyone has someone looking out for them.

Hlavní poselství seriálu je nejen o splnění vlastních cílů, ale hlavně silné vůli pracovat na svých schopnostech a snažit se je stále zlepšovat. Proto není překvapením, že v ústředí seriálu je vztah mezi Aobou a Yagami. Představte si něco ve stylu učitele a žáka. Aoba hned po nástupu je nejen nováčkem, ale navíc je projekt v plném proudu. Proto ze začátku dostane méně důležitou práci a to je design NPC vesničanů ve hře. Samozřejmě při podobném úkolu máte na každou mnohem méně času než při návrhu důležitých postav ve hře. Není nutné dodržet až takové detaily (počet polygonů, kvalita textur, …), protože vidlák s vidlemi se stejně ve hře jen mihne a nikdo ho nebude studovat do detailů.

Každopádně postupem času se Aoba dostává ke stále důležitějším úkolům a má větší slovo při návrhu hry. A jelikož je většina příběhu situovaná přímo ve firmě, tak je tu hodně prostoru pro konflikty mezi odděleními, soutěživost mezi oddělením a stres vyvolaný ze zabijáckých deadline, které jsou v daném odvětví realitou. Takže pro mě to bylo téma mi dost blízké, kdy se snažíte něco dodělat a nad vámi visí výstražný vykřičník v podobě termínu. A v podstatě jde o to to správně vybalancovat a udělat v daném limitu co nejvíce muziky.

Ale není to jen Aoba, ale i Yagami, která se snaží dosáhnout dalších vyšších osobních cílu a hledá cesty jak dál růst. Ale ono je to vidět na celém týmu, každý na sobě pracuje, některé slečny změní i pracovní pozici, která jim lépe sedne anebo si jen chtějí vyzkoušet něco nového. Tohle byl osobně velmi zábavný aspekt seriálu, protože se pohybuji v podobném prostředí. A ač hodně věcí je zjednodušených, aby to fungovalo jako seriál (samozřejmě v reálu by na podobné hře dělalo mnohem více lidí a nebylo by to ve stylu female-only), tak pokud přistoupíte na hru, tak se budete výborně bavit. Až to bylo občas mně samotnému podezřelé, jak jsem se těšil na každý další díl.

Kou Yagami: It’s rare to have good times without bad.

Soustředil jsem se hlavně na Aobu a Yagami, ale pravděpodobně bych si do smrti vyčítal, pokud bych nezmínil nejlepší postavičku tohoto seriálu a to je Nene Sakura. Ta se automaticky dostala do mého soukromého top 10 anime charakterů. Nejenže je neskutečně roztomilá, ale během seriálu prodělá velmi zajímavý osobní vývoj (je třeba brát v potaz i druhou sezónu). Nene je kámoška Aoby a ze začátku v seriálu uvidíme jen pidi scénky, kdy si holky volají. Tématem je samozřejmě nová práce, protože Nene stále ještě studuje. Ale v momentě, kdy Nene na škole zahlédne náborový letáček EagleJump, že shání testery nové hry, tak neváhá a vyrazí za Aobou. V ten moment jsem věděl, že seriál bude parádní jízda.

Dostane se do týmů programátorů, kterému vládne tvrdší rukou Umiko. Ta miluje zbraně a FPS hry. A právě jejich interakce, která většinou spočívá v tom, že Umiko křičí v kanclu “Sakura-san!”, patří k nejlepším okamžikům, kdy jsem se vždy smál jak dobytek na pastvě. Naštěstí nejen prací živ je člověk a to i v trošku bláznivějším Japonsku, takže se nebojte, že byste nezažili i nějaký relax a vtipkování po práci. Nějaká to oslava či koupačka se tu taky najde. A je to i malinko místečka pro špetku romantického pokukování, ale žádné přeháňky. Pokud pomineme šéfku Shizuku Hazuki… když se nad tím zamyslím, tak pravděpodobně i to složení lidí ve firmě stylem “mužům vstup zakázán” pak dává docela smysl.

Technické zpracování je trošku nad standardem. Úvodní znělky jsou už proslulé hopsačky a Doga Kobo nikdy nezklame při designu holčičích charakterů. Občas to někde zaškobrtne, ale jinak si člověk nemůže na moc věcí stěžovat. Speciálně barevná paleta celého seriálu je neskutečně inspirující a dostane vás hnedle jak ta jedle do té správné nálady.

Umiko Ahagon: Do try to remember that others can only judge you based on your actions, and not your intentions.

New Game! je jedním z klenotů CGDCT žánru. Je fajn se pro jednou vzdálit od školního prostředí a vyměnit ho za pracovní. Samozřejmě nebudu zastírat, že design postaviček je jaký je a holky moc staře nevypadají. Druhá sezóna mi přišla slabší v pár epizodách, kde tempo na můj vkus polevilo až moc. Přesto zas druhá sezóna přináší dost emočně silných momentů. Takže ve finále seriálu nedávám plný počet, ale bylo to sakra hodně těsně. Už jen kvůli roztomilé Nene.