Mitsuboshi Colors NEW

Mám strašně rád, když roztomilé anime holčičky provádějí lumpárny a vždycky se parádně bavím. Bohužel ve většině případů jsou to mladší ségry protagonistek, takže se v ději jen občas mihnout. A ve svých malých chvílích slávy buď velmi kvalitně zahláškují či provedou rošťárnu. Mitsuboshi Colors je CGDCT série, která tento koncept postavila jako ústřední téma. To by ale k vysokému hodnocení nestačilo, trik je v tom, že tento seriál je ve svém jádru oslavou imaginace. A navíc to dělá náramně dobře.

Příběh se točí okolo tří holčiček, které si založí klub Colors a jako základnu si zvolí pidi chajdu ukrytou v lesíku, kde kují svoje dětské pikle. Ale jejich konspirační schůzky nemají za cíl vyloženě zlobit a otravovat tak život svému okolí. Jejich cíl je hoden Nobelovy ceny míru. Není to totiž nic menšího než boj proti veškerému zlu v jejich rodném městě a udržení míru. Minimálně taková je mise, že ve finále jejich okolí nebude vždy radostně jásat je věc jiná.

Právě k dosažení toho vznešeného cíle spojí síly pod vedením jejich vůdkyně Yui, která je paradoxně nejplašší z celé trojky. Na druhou stranu zároveň asi nejvíc nožkama při zemi.

Další bojovnicí je hyper-aktivní Sacchan, která chvilku neposedí a nezavře svojí pusu. A to je pravděpodobně dobře, protože miluje vyřvávání na celé kolo svých oblíbených hlášek, z nichž se na horních příčkách žebříčku umístilo Hovno a Extra panenský olej.

Poslední členkou je pak Kotoha, která nonstop hraje hry. Což by ji na první pohled diskvalifikovalo v žebříčku oblíbenosti. To ale neznamená, že nepookřeje, pokud holky objeví nějakou záhadu, kterou je nutné vyřešit. V tom případě má většinou v rukávě tunu poznatků a vypadá to, že je z naší trojky nejchytřejší. Krom toho je taky roztomile morbidní a evidentně není ani za mák submisivní, protože jí vždy udělá radost, když si na někoho může dupnout nožkou. Ale nebojte, že by se v seriálu řešil nějaký erotický subtext, vše je čisté jak lilie a slouží pouze jako komické momentky.

Yui Akamatsu: There’s trouble! It’s panda- I mean, a cat! There’s a cat that looks like a panda!

Pokud vám koncept tří holčiček v boji se zlem stále vrtá hlavou, tak klíčovou ingrediencí je právě dětská fantazie. Když holky například narazí na příběh, který vypráví o problému krmení slonů v zoo v době války, tak ihned do zoo vyrazí, aby prověřili situaci, zda se tam nedějí nějaké nekalosti. Asi vám nemusím říkat, co se stane, když narazí v jednom pavilonu na vystavené kostry dinosaurů. K tomu nonstop a s bezprostřední dětskou upřímností komentují dění kolem, takže se podobně nonstop válíte smíchy, pokud je vám tento druh humoru blízký jako mě.

Základ úspěchu podobných seriálů tkví v dobře napsaných postavách a všechny 3 holky jsou naprosto úžasné. Ale seriál rozhodně nekončí na tomto místě. Je tu plno dospělých a ten rozdíl ve vidění světa jejich očima a dětskými je neuvěřitelně dobře demonstrovaný. To neznamená, že by všichni dospěláci byli automaticky suchaři.

Jedinou výjimkou je pravděpodobně Saitou, místní policajt, který se stane jejich úhlavním nepřítelem a strůjce skoro všeho zla. Bohužel se ukáže, že bazooka, kterou ho chtějí sprovodit ze světa, je jen dětskou atrapou, takže nás bude provázet celým seriálem.

Ale zbytek dospělých je tu naprosto úžasných. Jejich interakce s Colors je dalším úžasným aspektem seriálu. Většina z nich bez mrknutí oka přistoupí na hru našich holek. Je trochu příznačné, že jejich největším obdivovatelem se stane pán z obchůdku s hračkami. Ten pro ně nejen připraví řadu dobrodružství například tím, že jim věnuje na hraní plastové vysílačky, ale evidentně také není velkým fandou Saitou.

Sacchan: Mom doesn’t poop very much. I wonder where the poop goes when she doesn’t poop!

Strašně se mi líbilo, že toto byl jeden z mála seriálu, kde fungoval pocit, že se vše odehrává na jednom místě a dokonce si člověk dokázal představit mentálně mapu města, což se mi asi v žádném jiném seriálu nestalo. Radius skotačení holek není extrémně velký a proto si velmi rychle dáte dohromady to, že na místě A mají klubovnu, je tu park, pak tu stojí nádraží a pak středobod celého dění, což je útulná obchodní čtvrť, která je lemovaná rodinnými krámky. Colors se tu cítí jako ve vodě a celé to vytváří pohodový dojem domácího prostředí a nejedna záhada proběhne i zde.

Navíc tu má třeba krámek se zeleninou a ovocem i Kise, což je máti Sacchan. A prostě osobně se mi strašně líbil ten koncept, že holky občas provedou lumpárnu, ale nikdy v tom není ani náznak zlomyslnosti. Takže, kdy například vypomůžou s prodejem ovoce, kterému se nebezpečně blíží doba expirace… Ano, jejich obchodní praktiky nejsou možná nejčistší, ale v jádru to holky myslí dobře. A jak se říká, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly nebo bobky v případě Sacchan. Ale nemůžeme jí vyčítat, že je to její oblíbené téma, přeci jen Kise evidentně trpí na zácpu. Ehm. Ano, tak to občas chodí s hyperaktivními a ukecanými dětmi, že se dozvíte něco, co byste vědět nepotřebovali.

Kotoha: Hello? We’re over. If you call me again, I will shove my recorder into your eyeball and play “The Tulips Are in Bloom.” You filthy pig.

Celý seriál tak působí překvapivě reálně, protože pokud si ještě vybavíte, když jste byli sami děti, tak si vzpomenete na přesně podobné historky. Alespoň já jsem našel tunu variací na moje dětské dobrodružství. Ano a rozhodně sem nebyl roztomilý jako partička Colors, ale taky mi toho dost prošlo, když se čas od času nějaká ta akce trošku zvrtla.

Technická stránka seriálu je také hodně fajn. Ač na první pohled může grafické zpracování působit lehoulince odfláknutým dojmem, tak ve výsledku to vypadá vše naprosto úžasně. Speciálně musím zmínit namluvení našich tří hrdinek, které je, ruku na uši, naprosto z říše snů. A to pak vtipné interakce, dělá ještě vtipnějšími. U komedií je to občas problém, že některé vtípky nejsou až tak dobré. Ale v případě tohoto seriálu se v podstatě všechny povedly. Některé jsou samozřejmě lepší a některé horší, ale rozhodně to nejelo pod taktovkou hit or miss. Hudební stránka je taktéž naprosto v pohodě. Úvodní i závěrečná znělka má ten správný něžný kopanec směrem k dobré náladě.

Sacchan: Well die if you have to, but buy some bananas, Saito!

Celý seriál mě velmi mile překvapil a ve finále jsem se bavil na 100%. Ač se na první pohled tváří jen jako další kopie ze žánrové škatulky, tak pokud si udržíte otevřenou mysl, tak zjistíte, že koncept je ve své podstatě dost originální. Krom toho vlastní humor zde funguje opravdu na jedničku, doslova jsem si některé vtipné scénky pouštěl X-krát za sebou a válel se smíchy. Dalším velkým plusem jsou pak všechny postavy v seriálu, ať se jedná o protagonistky či vedlejší charaktery, tak by všichni dostali jedničku. Ono i zvolit nejlepší postavu z 3 hlavních je dost velký problém a to samo demonstruje, jak moc jsou všechny fajn. Pokud nemáte vyloženě alergii na podobné seriály, tak mohu jen s čistým srdcem doporučit.