KINMOZA!

S tímhle kouskem se opět vydáváme do světa, kde roztomilé slečny provádějí roztomilé věci a tentokrát v hodně odlehčeným duchu. CGDCT v plné kráse. Ústřední myšlenka je sice lehce kinky aneb téma fetiše na blonďaté kadeře nás bude provázet během celého seriálu, ale vše je nevinné jak kopretina na rozkvetlé louce, takže jsme osvobozený od jakýchkoliv náznaků obsese i s jinými částmi těla.

Pokud začnete KINMOZA! sledovat, tak se hlavně nelekněte při první epizodě. A to ne z důvodu, že by byla špatná. Jen tak úplně neodpovídá ladění seriálu ve všech zbývajících epizodách. Příběh nám začíná okamžikem, kdy Shinobu Oomiya dorazí do Anglie a v rámci studentského výměnného programu se nasáčkuje v rodině Alice Cartelet. Dá se říct, že jde výměnu z říše snů, protože Shinobu má fetiš na blonďaté kadeře (a jasně, Alice je cizinka, takže to v anime znamená skoro automaticky zároveň i že je blonďatá) a navíc miluje angličtinu. Vada na kráse je, že její slovní zásoba je v rozsahu 2 slov - hello a thank you. A u nich nedokázala poladit výslovnost tak, aby to znělo alespoň vzdáleně jako rodilý mluvčí.

Ale štěstí si v životě neulovila pouze Shinobu, protože naopak zas Alice je fascinovaná japonskou kulturou a samozřejmě bifluje i japonštinu. A to se ukáže jako zásadní pro další vývoj seriálu, protože Alice se rozhodne studovat v Japonsku. Takže se nám děj hodně rychle přesune na opačnou stranu zeměkoule a mu se tak seznámíme i se zbylými členkami gangu. Změnu lokace určitě oceníte, protože mluvená angličtina, o kterou se Seiyū pokoušejí je zlámaná jak prodejna s paragrafy po útoku tornáda. Chvilku je to vtipný a pak už to jen tahá za uši jak 10kg náušnice.

Aya Komichi: I think that klutzes are cute! To be honest, I tossed your notebook into a bucket full of water earlier… Klutzes are cute, right?

Alice i Shinobu jsou klasické příslušnice kmene hlavy v oblacích, takže je třeba naší partičku trošku zajímavěji namíchat. Jedním z přírůstků je Karen Kujou (fifty fifty britské a japonské kořeny), která se také chlubí nálepkou přírodní bloncka (aby měla Shinobu z čeho vybírat a Alice na co žárlit) a je to hyperaktivní energická slečna. Takže pokud se nám tu objeví nějaký vtípek či legrácka, tak nemusíme chodit daleko, protože v něm má většinou prsty právě Karen.

Opakem je pak Aya Komichi, která také strká svojí hlavičku do oblaků, ale krom toho je taky extrémně plachá. Přesto má velmi roztomilou přezdívkou Ayaya, která se stala předmětem meme i mimo anime. Navíc má slabost pro poslední slečnu na holení nohou a tou je Youko Inokuma. Youko je typická energetická bomba, sportovně založená a věčně si (přátelsky) utahující z Ayayi.

Krom našeho gangu se nám tu pod nohama motají další postavičky, které se logicky vyskytují v podobných seriálech. Takže tu máme učitele, sourozence či rodiče. Většina děje se odehrává ve škole, případně u některé slečny doma. Obecně se tedy moc akce nekoná a to i v kontextu podobně laděných seriálů.

Youko Inokuma: It doesn’t really matter who wrote me this letter. I’d much prefer just being with you, Aya!

Kdybych měl seriál zařadit, tak se jedná o extrémně odlehčenou formu CGDCT, skoro bych řekl vylouhovanou, kdy se použili jen nejnutnější elementy, aby to vůbec mohlo fungovat jako seriál. To není z podstaty věci špatný přístup, otázka je samozřejmě zda vám tento koncentrovaný výsledek sedne. Protože jádro se zaobírá především humorem, který se skládá z různých gagů, při kterých asistují naše holky. Vše jde tak daleko, že v podstatě ztratíte nit existence jakékoliv časové osy. A to z důvodu, že tu v podstatě není.

I klasické propriety žánru jako nějaké to romantické cukrování, dramatické situace jako organizace školního klubu či příprava na kulturní festival (které z náme z podobných seriálu) zde nenašli svoje místo. Svým způsobem tento originální přístup chválím. Bohužel jsem měl často dojem, že moje IQ klesá k nebezpečně nízkým číslům. Vzhledem k tomu, že charaktery jsou velmi jednoduché, tak od toho se odvíjí i intelektuální hloubka vtípků. A jestli jste někdy slyšeli nějaký vtip o blondýnkách, tak seriál je tak trošku s přimhouřeným okem ztělesněním podobných vtípků.

Abych dal drobný příklad, tak třeba Alice začne nepřítomně spekulovat o tom, že si obarví vlasy a Shinobu má při té představě náběh na infarkt. Roztomilé je to určitě. Věřím i toto, že po Zemi chodí lidé, kteří se u toho budou válet smíchy. Problém je, že celý seriál je v podstatě továrnou na různé verze tohoto a pár dalších vtípků. Nic víc, nic míň. Nejrozumnějším přístupem je asi se prostě hihňat celému tomu konceptu a slečnám, co tam provádějí za ultra demence.

Shinobu “Shino” Oomiya: A-An angel! This girl is a blonde-haired angel!

Většina dílů má epizodní charakter a je rozdělena ještě do menších částí. Nějaké větší návaznosti mezi díly neexistují a v podstatě by bylo možno je pouštět totálně náhodně. Rozvoj postav je na bodu mrazu a psychologické aspekty byste zde hledali marně jako orangutany na Antarktidě.

Technický zpracování je zlatá střední cesta, k danému žánru to sedne jak bradavice na nos Ježibaby. Má to veselé barvičky a vše působí takovým roztomile dětským dojmem. A u úvodní i závěrečný znělky si taky můžete bez problémů vesele poskočit. Vše je čisté, takže fan service můžete zamávat kalhotkami. V kostce jde opravdu o roztomilou, trošku přitroublou zábavu, která si na nic nehraje a nehraje si na nic, čím není.

Alice Cartelet: I decided that I wanted to come to Japan and attend the same high school as Shino!

Pokud máte rádi podobné seriály, tak určitě vyzkoušejte. Já osobně jsem z něho nebyl tak nadšený a to mám obecně tyto seriály hodně rád. Je to na můj vkus až moc zjednodušená premisa, která dokola otáčí stejný gag, který mi osobně nepřišel moc vtipný ani na poprvé. Na druhou stranu pozitivním aspektem je, že je to docela originální počin. To že na první pohled vypadá jako X-tá kopie je trošku matoucí. Protože jde svou vlastní cestou, i když si toho s sebou moc nebere.