Interviews With Monster Girls

Komedie ze školního prostředí nejsou žánrem, kde by nebylo z čeho vybírat. I pokud jste zarytý houbař, co vyráží na houby do lesů kolem Černobylu, a máte k dispozici víc prstů než je zdrávo, tak ani tak byste je na svých ve tmě svítících prstech nespočítali. I z tohoto důvodu je nutné přinést tu a tam něco nového. A v případě seriálu Interviews With Monster Girls nejde o drastické řezy do žánru, ale spíš o chytré a sporadické chirurgické pidi řezáníčko, které je ale ve finále dost efektivní.

Na první pohled je to taková klasika. Máme tady roztomilé slečny, příběh nejde z bodu A do bodu B, ale spíš si spokojeně vrní na stejném bodě a jediné, co se nám mění, je datum v kalendáři. Vizuální styl je čistý, postavičky roztomilé a jejich mimika animovaná na jedničku. Hudba neoslní, ale ani nezklame. Humor mi velmi dobře sedl, občas mě až překvapilo, jak sem se hihňal.

První chirurgický řez je o stavu světa, do kterého je příběh zasazený. Většina hlavních postav není ze stejného těsta jako studentíci školou povinní, které známe z jiných seriálů. V našem případě jde o mýtické bytosti z bájí a pohádek. Dá se říct, že seriál je tak trošku sociálním komentářem o stavu našeho světa. Ale nebojte se, že by se nám tu hemžilo filozofickými monology o bytí a nebytí. Integrace téhle zajímavé menšiny do společnosti je v pokročilým stupni, známky xenofobie jsou na minimální úrovni, a jediný reálný problém je konkrétně se succubi, které občas pozlobí.

Himari: You’ve been using an awful lot of blood-related sayings just now.

Ač si různé bytůstky (v seriálu označovaný jako Demi) žijí spokojeně ve společnosti, tak paradoxně se o nich zas tolik neví. To je motivace pro naši hlavní postavu seriálu - učitele biologie Tetsuo Takahashi. Zde bych si dovolil s prominutím připomenou druhé chirurgické štípnutí skalpelem. Pravděpodobně jste už narazili na postavu, které když se někdo zeptá “kolik je hodin”, tak odpoví stylem, že Adolf Hitler by dostal přezdívku tichošlápek. Tím chci říct, že jsou uřvané, jak kdyby se narodili s megafonem v puse. Jelikož jsem měl v poslední době na pár podobných charakterů štěstí, tak jsem opravdu ocenil, že Takahashi je pohodář s přirozenou dikcí hlasu. Máte tak pocit, že váží slova a mluví normálně místo hysterického kvičení. I jeho stavba těla se lehce odlišuje od asijského průměru, takže je i slušně oplácaný svaly. Takahashi se rozhodne ponořit do studia všech dostupných materiálů o Demi, každopádně není toho mnoho, krom tak maximálně pár střípků ze starých legend. Každopádně se na něj usměje štěstí, když (postupně) zjistí, že 3 nové studentky jsou Demi holky a k tomu jako bonus i nová učitelka.

Pokud si po přečtení kulis seriálu uděláte jednoduchou matematiku… tedy pohledný a notně sympatický učitel, 3 monster studentky, succubus učitelka, škola, … máte pocit, že to bude určitě jeden z těch kreativních scénářů pro harémové prasárničky. A za normálních okolností byste měli naprostou pravdu. Avšak v tento moment přichází třetí chirurgická operace, která tuhle cestu naprosto ušmikla, takže seriál, až na pár lechtivějších vtípků, touhle cestou (naštěstí) nešel.

Takahashi: Just because you’re a vampire doesn’t mean all your exams should be red, too.

Pojďme si ovšem naše 3 studentky představit. První z nich je upírka Hikari. Uličnice, co neřekne NE, pokud se jedná o nějakou srandičku či fórek. Díky svojí bezprostřednosti moje nejoblíbenější postava seriálu. Navíc jak mám slabost pro rafinované účesy, tak ty její culíky jsou prostě bomba, které se nedá odolat. Každopádně pokud jste někdy s Draculou skočili na pivko a co hrabě sfoukl 10 kousků a trošku se rozkecal o trablech na téma býti upírem, tak všechny základní charakteristiky sedí i zde - krev je mňamka, svítící sluníčko je špaténka, apod.

Další slečnou je pak Machi, která je dullahan. Bytost z irské mytologie. V našem pojetí je to obdoba bezhlavé rytířky. Trošku šprtka, ale prima kámoška, a vzhledem k tomu, že si nosí svoji hlavu v podpaží, tak často potřebuje pomoc svého okolí, což je živá půda pro vtipné situace.

Poslední slečnou na holení je pak plachá Yuki - sněžná žena. Takže trošku jiná termoregulace těla, ne zrovna fanynka opalovaček na pláži.

Asi nepřekvapí, že všechny tři klikatými cestičkami nakonec dorazí do bodu, kdy se stanou nerozlučnými kámoškami. A pokud se bavíme o Demi slečnách, tak jednu máme i v rámci učitelského sboru - Sakie. Succubka, jejíž masivní síla feromonů promění i eunucha v nadrženého hřebce.

Hikari: Heeheehee! Gotcha! Maybe kissing is easier than sucking blood!

Pokud však čekáte, že v seriálu se budou řešit dramatické situace jako Hikari bloudící pod rouškou měsíce ulicemi a lovící svoje nevinné oběti, tak to prrr… Naše slečny řeší podobné životní trable jako jejich spolužačky. Samozřejmě nejde ignorovat fakt, že díky tomu, že jsou uplácané z jiného těsta, tak mají i tunu svých vlastních starostí. A je i na nich, jak dobře se integrují do společnosti, aby je všichni vzali za své. V tomto směru jde seriál ve šlépějích podobných seriálu a tedy hlavní tématem je dospívání.

Hikari sice od státu dostává krevní balíčky, ale i tak instinkty jsou instinkty. Takže si čas od času spokojeně něžně žažužlá na ruce své ségry, od které pak následně dostane sprďunk za to, že zas ten svůj krevní džusík nechala ležet někde, kde neměla. Machi zas řeší romantické trable dospívající slečny. A jo, hlava na jednom místě a tělo na druhém může být lehkou komplikací. A jo, pokud vás to napadlo taky, tak i Hikari prohodí pár dvojsmyslných vtípků na téma, že by s ni mohla být sranda v posteli.

Yuki se po přečtení pár legend a mýtů o svém druhu uzavřela do sebe. Ruku na rampouch… z historických pramenů plyne, že většinou sněžné ženy nebyly mega sympaťandy a z někoho vždy udělaly náplň do mrazáku. Takže jako hodná holka se obává, zda není i ona podobné “monstrum”. Sakie taky není v jednoduché situaci, chodí zahalená od hlavy k patě, aby udržela počet nadržených maníků v okolí na nule. Otázky, zda vůbec může navázat vážný vztah, když její feromony každého promění na sexuální mašinu, se jí konstantně honí hlavou.

Katalyzátorem jejich trablů je pak Takahashi, který funguje jako mentor i kámoš v překonání každodenních překážek a vztah je samozřejmě výhodný pro obě strany, protože on se zas dozví víc informací o Demi světě. Jeho rozhovory se studentkami jsou středobodem celé série. Takže seriál táhnou obecně hlavně vlastní postavy a jejich interakce. Bonusem jsou pak poznatky, které se dozvíte o jednotlivých Demi. Samozřejmě informace nejsou 100% originální, většina jde ruku v ruce s fakty, které se ustanovili v literatuře, filmech apod. Ale drobné odlišnosti zde najdeme a pak samozřejmě každý živý tvor je originál.

Takahashi: Who knew succubi were so sexy…?! Thank goodness I was able to keep my cool…

Uznávám, že jsem při hodnocení zvažoval mezi 8 a 9. Ale celá série má takovou fajnovou atmosféru, tak nakonec 9 s troškou odřenýma ušima. Pokud se podíváme na jednotlivé díly skládačky, tak v 99% případů by z toho vypadla nějaká prasárnička. Jsem rád, že z toho nakonec vypadlo úplně něco jiného. Jako drobné jiskření tu občas je, pár peprnějších vtípků taky, ale je to prostě dobře vybalancované, že se miska vah nikdy nepřevrátí. Pokud máte chuť na pohodovou záležitost s monster slečnami bez komplikovaného příběhu, masivních bitev a bez toho aniž byste museli vědět, jaké kalhotky si dneska vzaly do školy, tak včele doporučuji.