ID-0

2017 - 2017

5/10

Anime Sci-Fi Space Mecha

05.05.2018

Takže se zas po čase vypravíme do vesmíru. Tak si sbalte svoje ranečky, nastartuje rakety a hurá na to. Nebude to taková jízda, jakou byste si představovali, ale alespoň to bude dobrý pokoukáníčko.


Celej seriál se točí okolo tajuplnýho materiálu, kterej se jmenuje orichalt (a uslyšíte ho asi milionkrát, takže si ten název pěkně zapište za uši), ložiska se schovávaj ve vesmíru a těžba je velmi slušnej business. Důvodem je, že tenhle matroš umožňuje warp pohon a tudíž lidstvo může jednoduše expandovat mimo solární systém a zaletět si kempovat do pěkně vzdálenejch končin.

Jak to obvykle bejvá, tak v rámci zachování poměru výnos vs. riziko, je samotná těžba nebezpečnej job. A proto težaři používaj v akci tzv. I‑mašinky, do kterejch přenesete svoje vědomí a pak ovládáte stejně jako svoje těla. Originální človík zatím spokojeně chrní někde v klidu na kosmický lodi. Jako v reálným životě, pokud se někde točej zajímavý peníze, tak to přiláká i nelegální aktivity filutů. Příběh pak vypráví o dobrodružstvích vesmírnejch pirátů (s přimhouřením bulvy), který si tu a tam někde vytěžej nějakou tu orichaltovou jednohubku.

Ido: Indeed, she is… out of her mind.

S posádkou se seznámíme očima studentky Maya Mikuri, která je po jedný nehodě ponechána osudu svou posádkou a označena za zlobivku. Je obviněna z toho, že vyžvanila tajný informace o orichaltu (samo jde o starou dobrou konspirační akci). Takže i když je to mladý a vykulený stvoření, tak disponuje slušnejma informacema. Pozvánka stát se členkou minařskejch pirátů na sebe nenechá dlouho čekat. Jednotlivý členové posádky nejsou nijak zvlášť zajímavý, jde o klasickou snůšku archetypů, který byste čekali v akčním sci-fi. No možná byste nečekali růžovýho robotickýho hafana, kterej se jmenuje Fa-Loser, ale i ten působí jako atrakce, co přispívá do příběhu jen vyluzováním směšnejch zvuků.

Zajímavější vyjímkou je určitě panáček, po kterým je pojmenovanej celej seriál, a to Ido (ok, v názvu je nula, ale v seriálu bude vysvětleno), kterej existuje jen jako I‑mašinka a o existenci fyzickýho těla neví zhola nic. V terminologii seriálu je to tzv. Evetrancer (ten kterej zamával šátečkem svýmu fyzickýmu tělu). No a aby to bylo celo zamotanější jako klubko drátů v pračce, tak tu máme i starou, provařejnou a příhodnou amnézii. Ač se mi koncept jeho postavy libil, tedy jen bublající elektronický myšlenky v robotovi a žádný fyzický tělíčko. A taky je v jeho případě všechna ta akce alespoň s náznakem adrenalinu (u otatních je to bum, I‑mašinka je kaput, sem zpět v kosmický lodi), tak amnézie je docela nudná. Asi mám poslední dobou smůlu, ale všude potkávám postavy se ztrátou paměti, a trošku se mě tahle příběhová berlička začíná přejídat.

Rick Ayer: That’s ridiculous! If we’re out of the Miguel Net, we can’t receive any information. No news, no movies, not even the results of the Asteroid Speed Race!

Ač seriál začíná v epizodním stylu, kdy se prostě naše posádka snaží vytěžit nějaký nový naleziště orichaltu, tak je všem jasný, že hlavní agenda bude někde jinde a to je samozřejmě rozklíčování tajuplný historie Ida. Bohužel seriál má trošku neohrabaný tempo vyprávění příběhu. Ač na začátku se to vleče jak extra hustej med a stále víme klasicky velký prd, tak ke konci hlavní příběhová linka nabere až uspěchaný tempo.

Všechny postavy jsou ohlodaný až na kost a nijak zvlášť nezaujmou. Bohužel i hlavní záporák je krom srandovní škrabošky dost nezajímavej. Všichni maj charisma žížaly ve špatně padnoucím obleku. Největším asteroidem úrazu jsou každopádně dialogy. Takvou snušku stupidních dialogů jen tak neuslyšíte. Strojově, nepřirozený větičky, který suše popisou přesně to, co vidí na televizi. A druhej problém plyne z faktu, že je to tu mega přeplácaný fiktivní terminologií. Pár příkladů: Rajeev, I-Machine, Orichalt, Rajeev, Miguel Jump, Evetrancer, … Jako je to sci-fičko, máme ho rádi a počítáme s tím, že pár srandovních termínů na nás vyblafne, ale tady to občas připomíná pravý a nefalšovaný technoblábolení.

Maya Mikuri: There’s no logic in saving people.

Na druhou stranu technický zpracování je dobrý. Připomíná to kovaný akční B-čko hollywoodský továrny na krvavý skvrny. A nutno podotknout, že díky velmi slušnejm animacím jsou akční scény zábavný a samozřejmě… dostatečně explozivní. Samozřejmě díky tomu, že nálepka mecha žánru je zde na místě, tu máme tunu CGI a není to úplně Pixar, ale pořád kvalita, která potěší.

Ač exekuce má svoje problémy, tak musím přiznat, že příběh samotnej není úplně špatnej. Furt to má příjemný sci-fi grády. Příběh na pozadí nepostrádá určitou hloubku a občas dokonce zabředává do filozofickejch rovin. Opravdu škoda, že tempo je na pytel a pořád oscilujeme mezi nudou nebo zběsilým tempem, který se snaží neohrabaně příběh posunout dál. A celý je nám to prezentovaný pěkně namalovanejma postavičkama, ale dutejma jak halloweenský dýně. Jo asi už tušíte, že tady je všechno o kontrastu. Jedna dobrá stránka přináší jednu úplně stupidní, další dobrá věc zas přihodí další katastrofickej aspekt seriálu a tak pořád dokola.

Rick Ayer: Am I alive? Or am I a product of imagination?

Nějak začínám přicházet na kloub pravidlu, který si můžeme experimentálně pojmenovat jako Netflix pravidlo. Na jejich exluzivní kousky se velmi dobře kouká, jsou dostatečně akční a často servírovaný jako krvavější steaky (ne v tomhle případě). Ale obsah bejvá občas řídší, tenkej a bez hloubky a plavou v něm tu a tam i králičí bobky. A na štíru je to i s ID-0. Je to vcelku fajn sci-fi příběh, ale líp by se to četlo než na to koukalo v týhle adaptaci.