How to Keep a Mummy

Ok, mám slabost pro podivný postavičky. A je nad slunce jasný, že miniaturní mumie, je tím správným dílkem do mýho puzzle Roztomilejch podivnosti (1000ks). A aby toho nebylo málo, tak nestandardn9ch stvořeníček nám tu bude pobíhat víc a ne všechny budou z Egypta.

Sora je školák, jehož dobrodružnej taťka cestuje po světě a tu a tam pošle domů nějakej záhadnej a extravagentní dáreček. Sora takhle jednou najde zásilku v podobě sarkofágu, ze kterýho se vyloupne malá a notně roztomilá mumie, která dostane jméno Mii-kun. A ze začátku seriál jede stylem, že se učíme o fyziologii malýho tvorečka, o kterým zatím jen víme, že dělá opravdu rozkošný zvuky. A samozřejmě je to docela zábava, protože najednou zjistíme, že kromě křečka nebo psa, si můžete pořídit i mumii.

Pokud jste doma měli nějaký domácí zvířátko, tak asi tušíte, jak nám to tu ze začátku probíhá. Mii-kun nemluví, pouze vyluzuje srandovní zvuky. A samozřejmě je taky ze začátku dost nedůvěřivej. Takže sledujeme vzájemný budování důvěry a pak už nám přijde klasická fáze zaláskování.

Asa Motegi: You’re quite the criminal, bringing your stuffed toy to school.

Pokud bychom sledovali jen naší hlavní dvojku, tak je vysoce pravděpodobný, že bychom umřeli na předávkování cukrem. Takže… ehm… přidáme ještě víc cukříku. Tazuki, kámoš Sory, se docela brání, ale nakonec se k němu nasáčkuje Conny, což je malej čertík. Rozhodně na žebříčku roztomilosti je na hony vzdálenej od mumie, ale zas má docela zábavnou osobnost. Kam se podívá, tam provádí rošťárny. Ale musím se přiznat, že ten jeho pupík mi přišel lehce strašidelnej.

Lepší polovičku lidstva nám tu zastupuje slečna Asa. Má slabost pro dráčky a jaký štěstí, že nakonec jí doma bude jeden vegetovat. Isao umí lítat a z našich stvořeníček je ten nejrozumnější. Daichi je pak posledním pánem na holení a rozhodně má nejtajemnější zvířátko Mukumuku. A copak je to zač vám opravdu nepovím. Vypadá lehce jako načančaná čokoládová tyčinka od Milky. Je to nadpřirozená bytost Baku, která se s chutí živí sny a nočníma můrama.

Sora Kashiwagi: This is so unexpected that it’s actually more terrifying!

Náplň většiny epizod je pak o interakci mezi postavama a domácíma mazlíkama. Ač je to samozřejmě všechno roztomilý, tak bohužel seriál nejde nijak zvlášť do hloubky. Je tu pár dramatičtěji laděnejch epizod, ale jinak to jsou do očí bijící triviality. Kdyby to bylo okořeněný slušnou dávkou humoru, tak bych s tím neměl problém. Ale bohužel je to jeden z těch seriálu, kde se postavy na obrazovce řechtaj, ale vy sami nechápavě vejráte jak Godzilla na mrakodrap.

Obsah je trošku řídkej, no. Vzhledem k záhadný povaze našich prťousků opravdu nechápu, proč seriál nezabrousil trošku víc do world buildingu. Tu a tam se dozvíme drobnej útržek informace o nějaký z potvůrek. Ale co bychom viděli, pokud bychom třeba odfáčovali Mii-kuna? Nikdo neví, nikdo netuší. A přitom je tahle otázka X-krát nahozená i ve vlastním seriálu. Místo toho pokud seriál cejtí, že se nic neděje, tak přihodí další mýtickou bytůstku. Ve finále tady máme i nějakou tu partičku bůžků, který si otevřou něco jako školku pro naše pidi stvořeníčka.

Asa Motegi: Fluffy and pillowy?! I want to touch it!

Pohodovější a oddechový tempo by nevadilo. Nějaký zajímavý backstory tu a tam vyplave na povrch - speciálně mezi Sorou a Tazukim. Takže to není tak úplně o absenci příběhu, jako spíš o tom, že seriál se prostě se zatvrzelostí koaly, co ukradla náklaďák s eukalyptovejma listama, nesnaží uzavřít všechny otevřený konce, který nám tu během sezóny vyrobí.

Šutrákama úrazu jsou bohužel i samostný postavy. Pozitivní je, že vás žádná nenakrkne, ale na drouhou stranu jsou to až na kost zjednodušený archetypy podobnejch seriálů. Některý dokonce působěj jak z jinýho seriálu, jako třeba ségra hlavního hrdiny Kaede. Ta si manipulací se svejma brejličkama zapíná či vypíná stav nadrženosti.

Příběh i postavy působěj průměrným dojmem a to stejný platí i pro technický zpracování. Vše stačí k pohodový zábavě při sledování, ale zázraky se opravdu nekonaj. Grafický zpracování je jednoduchý až simplicistický. Úvodní i závěrečná znělka v pohodě. Namluvení ok. Nejvtipnější zvuky rozhodně vydává Mii-kun.

Asa Motegi: Wait, I’m not ready emotionally!

Pohodovej, zábavnej seriál, kterej bohužel postrádá nějakou vyraznější přísadu, která by z něho udělala pikantnější mňamku. Pokud chcete po těžkým dnu v práci, škole nebo kdekoliv jinde, hodit nohy do vzduchu, zaujmout pozici línýho tuleně po těžkým obědu na kře a zkouknout seriál, kterej nevyzve váš intelekt na férovku, tak jde o slušnou volbu.