Holmes of Kyoto

Tento seriál přináší špetku záhad a mysteriozních událostí, ale paradoxně největší záhadou je, o co se Holmes of Kyoto vlastně snaží. Výsledkem je ve finále lehká zmatenost a bohužel dojdete postupně k závěru, že mu chybí výrazný tah na branku a nesnaží se vlastně o nic. Velká škoda, protože po první epizodě jsem očekával koukatelný a pohodový seriál.

Začínáme v jednom starožitnictví, kde hákuje maník zovoucí se Kiyotaka Yagashira, který má zajímavou přezdívku Holmes. Ano, po tom detektivovi s fajfkou a srandovním kloboukem. Má slušné znalosti z historie a není se čemu divit, protože funguje jako odhadce. Po tomhle představení jsem tak trošku bláhově očekával, že se seriál bude točit kolem odhadu cenností a podivných artefaktů. K tomu nám vody rozvíří nějaké ty padělky. A ač se v mých očích nejedná o zas tak extra vzrušující dobrodružství, tak jsem si řekl proč ne. Jde o docela zajímavé a pokud ignorujeme reality shows na podobnou tématiku, tak i originální koncept ve světě anime.

No ač se oceňovaní historických dílek odehrává docela pravidelně v průběhu celého seriálu, tak to evidentně nestačilo a obsah je tak opepřený dalšími tématy. První pro vás nebude žádným velkým překvapením, protože přichází se slečinkou Aoi Mashiro, co začne ve starožitnictví pracovat na půl úvazku. I pokud neoplýváte dedukčními schopnostmi velkého detektiva či nemáte po ruce svého Watsona, tak vám bude po pár milisekundách jasné, že se tady bude kuchtit i nějaký ten románek.

Kiyotaka Yagashira: Counterfeits are a malicious practice designed to be extort money from people. I cannot brook such evil. To those who love art, it’s blasphemy.

Aoi je trošku podivným přírůstkem do celého toho odhadního byznysu. Protože o něm ví přesně… prd. Naštěstí má evidentně přirozený talent a ostré očko pro starožitnosti i ehm Holmese. Samozřejmě si lehoulince užijeme fázi zaučování, ale seriál postupně změní svůj modus operandi a začne se zaměřovat spíš na mysteriozní záhady.

Jedna z našich hlavních postav nemá přezdívku Holmes pouze pro srandu hlodavců a dalšího obtěžujícího hmyzu. Nevyniká pouze v odhadu starožitností, ale má i zajímavé hobby v podobě řešení záhad. Podobné případy většinou vzniknou ná základě ústního doporučení. Jedná se klasicky o rodinné trable a podivné neplechy u známých. A jelikož se jedná o záležitosti, který chtějí poškození udržet v tajnosti, tak dává smysl, že tu nepotřebujeme panáčky od policie. Diskrétnost je totiž na prvním místě.

Pokud netušíte, co se tu může řešit, tak jde o věci jako spor o dědictví či odcizení nějaký věcičky. Ač nejde o kriminální události století, tak se jim přeci jen nedá upřít čas od času určitá zajímavost. I když rozdílné kulturní prostředí zde hraje docela důležitou roli, takže ve vašich očích to bude sice lehká exotika, ale taky často dosti nudná.

Aoi Mashiro: What the heck? Everything Holmes-san does today is breaking the rules.

Ač kvalita záhad je dosti kolísavá, tak absolutní kámen úrazu přichází při jejich řešení. Protože, vážení, to je koncentrovaná nuda servírovaná na nejobyčejnějších plastových táccích, co si umíte představit. Kouzlo kriminálních seriálů a filmů je v tom, že se snažíte sami vyřešit případ. Prostě objevit toho podělaného zahradníka, co chytl vražedné choutky. Bohužel zde nemáte žádnou šanci. Seriál se s vámi vůbec nemazlí a indicie nedávají žádný smysl. Prostě odjely na dovolenou do Bulharska. Bez zpáteční letenky.

Ač většinou na to jde Holmes přes interview mezi podezřelými, tak pro vás to bude ve stylu tlachání u čaje. Takže ve finále prostě milý Holmes vytáhne ze svý zadnice řešení jak králíka s kloboukem z klobouku. A pokud budete ještě v režimu začátečníka, tak si řeknete kurnik, cože?. Po pár podobných případech, už tiše rezignujete a přestanete se pokoušet o vlastní participaci v mozkolamech. Je to velká škoda, protože velká část stopáže seriálu tím ztrácí ze svojí atraktivnosti. Ale ruku na srdce on to nakonec je jen jeden z velkých kazů seriálu Holmes of Kyoto. Jako obvykle může být hůř. A zde taky bude.

Kiyotaka Yagashira: No matter how the maker may try, a fake always betrays a distinct intention… The desire to deceive and mock others.

Seriál pracuje s tématem Sherlocka Holmese i v jiných rovinách. A to je existence jeho úhlavního nepřítele Moriartyho. Samozřejmě zde je to moderní a alternativní verze zloducha, protože jde v první řadě o padělatele. Ač to na první pohled může znít zajímavě a i jeho motiv pro zločinecký pikle dává smysl, tak exekuce kulhá jak rachitický králíček po zápase v sumo. V podstatě vypadá jako impotentní zločinec, co nedokáže provést nějaké extra bu bu bu a tak zářezů ve své zločinecké kariéře moc mít nebude.

Svým způsobem za to může i způsob, jakým seriál vykresluje Holmese. Je to tak trošku neomylný narcis, takže jakýkoliv konflikt vyznívá až přiblble jednostranně. I díky tomu bych atraktivnost jeho postavy přirovnal k pleveli na hodně zapadlé louce.

Posledním prvkem je pak trošku té romantiky mezi hlavními postavičkami. Ale i zde jedeme klasickým anime tempem, takže k nějakému laškování či odhalení těla ve stylu sundání péřové bundy a sněžnic bychom se dostali tak možná u epizody 500.

Aoi Mashiro: Please help me learn to drink the black coffee that Holmes-san makes!

Takže ve finále ze všeho máte takový rozpačitý dojem. Snaha zkusit pár věcí tu určitě je, ale veškerá snaha vyznívá trochu do prázdna. Ač jde o historické lekce, řešení záhad či romantiku. Technické zpracování je jako na potvoru taky průměrné, místy podprůměrné až očka zapláčou. Hudebně nezaujme a namluvení je standardní, opět nevyniká v ničem. Je to trošku škoda, že to takhle dopadlo, protože myslím, že potenciál pro něco zajímavějšího tu určitě byl.