Hakata Tonkotsu Ramens

Kdybych byl realitní makléř, tak řeknu, že město Fukuoka je velmi fajnové místo pro bydlení, speciálně pro všechny dobrodružný povahy. Slušná infrastruktura, kulturní atrakce a nadmíru vysoká koncentrace lidiček, kteří se živí jako hitmani. A to v míře větší než je počet psích bobků na chodnících. A při téhle charakteristice, se nemůžeme divit, že děj seriálu bude slušně akční a náležitě krvavý.

Pokud si myslíte, že přeháním, tak lokální statistiky jsou neúprosné. Město sice navenek vypadá normálně, ale kamenem úrazu jsou řádně vypečení občané. Každý třetí se zde živí buď jako hitman, prostý vrahoun nebo naopak jako detektiv, který jde po zlých panáčcích a panenkách. Jedním ze soukromých oček je i naše hlavní postava Zenji Banba. Ten je krom vtipného jména také dost schopný bouchač, takže se stal slušným postrachem všech hitmanů. A to i přesto, že jeho modus operandi je spíš tahání za nitky v pozadí. Staré dobré používání hlavy místo pěstí.

Takže je jen otázka času, kdy se Banba setká s další hlavní postavou seriálu a to s čínským hitmanem Xianming Linem. Ano, není to úplně standardní pracovní meeting s kafíčkem a čokoládovou sušenkou. No samotný Lin byl samozřejmě najatý agenturou (ano, zdejší pracovní agentury nabízejí cíle na likvidaci za penízky), aby Banbu i s jeho podivným účesem nebezpečně připomínající roztřepený smeták poslal na onen svět. On tedy i Lin má svojí osobní libůstku, protože je transvestita. Takže pokud chcete vidět, jak maník v lodičkách dělá z lidí sekanou, jemnou jak jeho punčocháče, tak jste na správné adrese. Speciálně v případě tohoto seriálu se pustíme do krvavého byznysu hned od první epizody.

Enokida: People like us don’t get to die pleasant deaths. So I think it’s fine to just enjoy being pampered while you can.

Ač na první pohled tohle není seriál, který by mi měl nějak zvlášť sednout, tak z nějakého prapodivného důvodu (no jasně, je to prostě dobře udělané), všechny dílky skládačky tady do sebe zapadly s precizností hodináře. A to i přesto, že z logického hlediska, nebyly až tak kompatibilní. Vlastní zakomponování Lina do seriálu trošku hraje na notu čínských kung-fu fláků, který má samozřejmě každý rád (exoty s láskou pro romantické komedie budeme ignorovat). Jasně, samotná zápletka je zde podobně jednoduchá. Lin hledá vraha své ségry a odpověď na věčnou otázku… proč?

Není překvapením, že se z toho ve finále vyklube komplexnější problém a vzhledem k tomu, že je v tom namočená až po kotníky i politika, tak je tu vpravdě tuna postav zapojených do děje. Speciálně pokud se vám po první epizodě zatočí hlava z počtu jmen, které jsou vám servírované jak polévky v jídelně, tak nebojte. Po prvotním šoku se naštěstí situace lehce zklidní a postupem času, už to půjde jako po drátkách. Holt bude přibývat mrtvolek. Ale krom špetky toho politického thrilleru máte pocit, že s některými postavami se rozšiřuje i spektrum žánrů seriálu.

Dobrým příkladem je speciálně vysoce inteligentní “houbo-hlava” Enokida. Ano všichni si dělají srandu z jeho účesu. To jsem úplně nepochopil, protože nám tu zároveň pobíhá i Banba, což je opravdu slušný model. Každopádně pan Houba přináší do děje trošku nečekaného cyber-punkového nádechu. Za svým kompjuterem kuje pikle, hackuje se do systémů a sbírá zajímavé informace jak důchodce slevové kupóny v nejbližším supermarketu.

Xianming Ling: You can only kill women who are weaker than you? I bet that’s the only way you can get it up, isn’t it? You limp dick bastard!

Ač jsem naťukl zatím tak 5% postaviček pobíhajících seriálem, tak i ty ostatní jsou velmi zajímavé a dokonce se najde čas na nějaké ty backstory odbočky. Takže se nebojte, že mnoho oříšků, co vám budou v průběhu vrtat hlavou, nebudou nakonec rozlousknuty. Při existenci jedné sezóny je to docela zázrak, že se povedlo vše ukočírovat.

Tón seriálů je docela zajímavým mixem žánrů. Na jednu stranu je to taková noir detektivka, kdy se márnice plní hrozivým tempem. Na druhou stranu je tu i hodně humoru. Samozřejmě většina ho je v odstínech černé. Ono taky vzhledem k faktu, že seriál pracuje s docela temnými motivy jako obchod s lidmi, kdy nebožačky končí jako sexuální otrokyně a… i jako mrtvoly. A další podobné činnosti probíhající pod taktovkou organizovaného zločinu. No na rovinu, občas jsem měl z toho docela těžkou hlavu a žaludek lehce na vodě. Takže buďte připraveni, že zde půjde chvilkami do tuhého.

Vůbec kontrasty jsou silnou symbolikou v seriálu. Takže ač pravděpodobně nejste zažraným fanouškem či fanynkou baseballu, tak stejně oceníte, když se partička vždycky sejde po těžkém dnu na hřišti, aby si dala přátelský zápas. Nebo prohnaná Misaki věkem patřící na základní školu, která ve chvilce volna designuje webové stránky pro mučící agenturu, v které s nebezpečným úsměvem přiloží svojí něžnou ruku k dílku. Vůbec tahle partička je slušně vypečená a její styl mi připomínal postavy z filmů Quentin Tarantina. Jejich neúprosná logika v exekuci zakázek stylem zub za zub, ocas ehm za ocas (a v seriálové logice zde opravdu mám na mysli genitálie) přináší černý humor jako uhel.

José Martínez: He didn’t have a tail, so I chopped off something else.

Ale samozřejmě ve finále seriál přináší hlavně tunu akce. A musím přiznat, že je tu ten správný poměr mezi ruční prácičkou, samurajským porcováním masa a střelbou na holuby… ve vašem nose. Většina postav má svůj oblíbený způsob boje, takže tu máme slušnou rozmanitost. A jakmile jde o kejhák, tak samozřejmě přichází na světlo motivy jako zrada, podrazy, ale i přátelství, rodina a podobně. Takže se nebojte, že vše je jen akce a deprese. Je tu tuna scén, které vás zahřejí u srdce.

U akčních seriálů technická stránka hraje důležitější roli než u ostatních žánrů. A naštěstí seriál ani v tomhle aspektu nezklame. Grafické zpracování je povedené, na bojové scény se fajn kouká a choreografie je náležitě rozmanitá. Pokud k tomu připočtete soundtrack broukaje si jazzovým stylem, který šikovně podtrhuje noir atmosféru seriálu, tak i vaše ušiska budou spokojené. Design postav taky nezaostává. Tím nechci říct, že se jedná o bombu, co vás odpálí od televize na zeď, pověsí na hřebík a orámuje. Ale každopádně jde všeobecně o lehce nadprůměrnou podívanou.

Xianming Lin: I want to play baseball, eat tonkotsu ramen, and talk about idiotic things with idiots.

Pro mě docela velké překvapení v pozitivním smyslu. Ač si seriál nevysloužil velkou pozornost u sezónních sledovačů, tak jde trošku o skrytý klenot. Je až z podivem, že vše působí tak kompaktně, při tak velkém množství postav s tunou mini příběhů. Pokud máte chuť na ostřejší akci a nezaleknete se nějakých těch mrtvolek, tak s klidným srdcem a shurikenem v ruce slibuji, že Hakata Tonkotsu Ramens je dobrou volbou. Takže si kupte letenku a hurá do Fukuoka, třeba budete mít štěstí jako nová nadějná hvězda na poli hitmanů. Prásk prásk.