Gabriel DropOut

Dobré vtípky jsou super koření života. Mám je rád. Za špičku samozřejmě považuji ty, ve kterých se vyskytují zvířátka. Všichni je známe - prudícího zajíce s jointem v koutku tlamičky, nakrklého medvěda či věčně nadrženého kohouta. Mezi moje oblíbené taky patří ty z kategorie pekelných či nebíčkových. A představte si, že přesně z téhle kategorie je Gabriel DropOut. Démoni a andělé v celé kráse.

Ve filmech či seriálech se s podobnou tématikou blbne celkem často, takže květinek za originalitu seriál tolik nezíská. Zajímavým přístupem je ovšem přetočení všeho naruby. Že by jedna z postav trošku vyklouznula ze své klasické role by člověk označil bez mrknutí bulvou jako klasiku, ale to že všechny naše čtyři holky nevypadají jako ideální reprezentantky svojí frakce je neskutečnou rozbuškou pro hromadu vtípků.

Příběh seriálu začíná v momentě kdy andělka Gabriel dokončí školu v nebi a tradice velí, že pak nastoupí na pozemskou školu, aby získala zkušenosti, jak pomáhat lidem v praxi a nenápadně je pak směřovala tak, aby ťapali správnou cestou života. A neskončili tedy v lokaci, kde panují vyšší teploty, tedy v pekle. Jelikož je premiantkou svého ročníku, tak se od ní očekávají velký věci, ale to je odloženo na druhou kolej potom, co si Gabriel zahraje jednou MMO RPG-čko a stane se z ní kovaná herní závislačka.

Ze začátku je to dobré hnízdiště pro humorné scénky. Představa anděla vezme za své hodně rychle už při první návštěvě školy, kdy Gabriel tak nějak nestíhá a chce si pomoct pidi trikem. Bohužel místo sebe do třídy teleportuje jen svoje kalhotky. Faux pas se snaží odstranit vyvoláním posledního soudu a tedy drastickou redukcí populace. Takže to, že je líná, sociální interakce u ní vyvolávají vyrážku a mikro transakce jsou nejdůležitější aspekt života, se daj překousnout. Bohužel postupně mě začala Gabriel dost iritovat. Pokud je hlavní osoba sobecká a letargická pipina, tak je důležitá v příběhu jak patník u polní cesty.

Satanichia McDowell Kurumizawa: Recycling a plastic bottle with the cap still on… So evil!

Zní to trošku… ehm podivně, ale pokud se vrátíme trošku zpět k teleportujícím se kalhotkám, tak to vypadá jak klasický prvek fan service. Ocenil jsem, že tímhle směrem seriál nakonec nešel. Jo, máme tu jednu plážovou epizodu (což už je skoro v tomto žánru povinnost), ale jinak ticho po pěšině lemovanou podprsenky.

Jestliže Gabriel mě lehce zklamala, tak další tři slečny to maximálně zachraňují.

Raphiel byla v nebi numero 2 a taky se nám holka povedla, jelikož při transferu na zemi se stane jedničkou na pozici hlavní intrikářky. Je to taková vlčice v rouše beránčím, jemňoučká jak včelí medík, a přitom nám kuje pikle, mrška jedna. Nedostává tolik prostoru jako ostatní, ale vždycky mě rozesmálo jak spřádá s kamennou tváří intrikářské nitky a když se další exekuce jedné z její “pastí” povede, tak v sobě jen tak tak dusí škodolibý smích.

Raphiel Ainsworth Shiraha: My instincts are telling me that she will make a fantastic toy.

Nejzábavnější věcí na tomto seriálu jsou ovšem naše zástupkyně z pekla. Vignette je bez nadsázky andělská démonka. Má všechny ty správné vlastnosti - je odpovědná, milá, hodná a snaží se každému pomocnou ruku. Navíc je empatická a prostě totální opak Gabriel. V podstatě si člověk musí klást otázku, jak vůbec může pocházet z pekla. Podobné postavy jsou často klaďasové do takový úrovně, že máte chuť jim dát ochutnávku terapie ve stylu malý dvorek a velký bič. Ne tak s Vignette, protože je to fakt zlatíčko. Ten trik je pravděpodobně v tom, že to není žádná naivka, jen prostě prima slečna do nepohody. Nebojte, až uvidíte její sladký úsměv, tak taky roztajete jak sněhuláci v solárku.

Náš čtyřlístek uzavírá Satania - nejroztomilejší démonka v dějinách, jejíž “ďábelskost” nemá limitu. V rámci podrobení celého lidstva provádí brutální kousky jako, že neudělá domácí úkol (ale pozor… zámerně!) nebo odhazuje do tříděného odpadu plastové láhve se zašroubovanými víčky. Oh, pokud jste si teď strachy cvrnknuli do textilu, tak ano, o osud lidstva se nemusíme obávat. Ještě větší tragédií je, že i většina jejích “ďábelských” plánu ztroskotá díky vlastní blbosti.

Gabriel White Tenma: Video games are magnificent things.

U podobných seriálů nikdy nejde nijak zvlášť o dějovou složku, proto jsem se víc zaměřil na jednotlivé postavy. Z popisu je asi jasné, že většina vtipných scének se točí okolo Satanie. K tomu přispívá i její naprosto libózní namluvení od Naomi Oozora (kterou si tímto dávám do soukromé síně slávy). Humor je další silnou stránkou seriálu. Tenhle kousek nemá nálepku komedie jen tak pro srandu zajícům a dalším exotickým opeřencům. Vtípky a gagy podtrhuje velmi zdařilá animace mimiky obličejů. Pokud nejste mega suchaři či sucharky, tak se budete při některých scénách lámat smíchy jak břízy při tajfunu.

Technická stránka je vůbec dost fajnová. Animaci jsme lehce pochválili, zvuková stránka je taky super. Všechny postavy parádně namluvené, znělka je super song a jako bonus si počkejte na seriálové songy jako proslulou ukolébavku. Celý seriál je v odlehčeném duchu, ale najdeme zde i nejednu emocionální scénku, která vás příjemně překvapí jak neexistující fronta na poště.

Vignette April Tsukinose: So, on my first day in the human world, I got lost trying to find my apartment.

Přiznám se, že jsem k téhle sérii nepřistupoval s velkým očekáváním. Ale zábavnost předčila moje původní odhady, tedy počet hihňání za minutu byl opravdu slušně vysoký. Jednotlivé postavičky si určitě zamilujete, možná jinou sestavu než já, možná celý čtyřlístek, možná jen hafana. Ale myslím, že tady si každý vybere. Kdyby Gabriel jen nebyla taková povalečská sviňucha, tak bych tomu napálil rychlostí Pepka námořníka o jedničku víc. A vám doporučuji do jedné dlaně hrst špenátu, do druhé TV ovladač a pěkně si to pustit.