Fullmetal Alchemist

Takže tentokrát tady máme další seriál, který má obrovskou základnu fanoušků, jejichž oblíbeným sportem je se hádat s dalším táborem, zda je lepší tato originální série či pár let starší remake zovoucí se Brotherhood. Ale my si vezmeme na paškál výhradně původní verzi. Musím také zmínit, že mi ji trvalo dokoukat něco přes rok, tak buďte shovívaví, nebyla to pro mě lehká cesta.

Samotný příběh začíná docela bouřlivě a to explozí při nepovedeném alchymistickém rituálu, který provede radikální plastickou operaci našim dvěma protagonistům a zároveň bratrům, jejichž dobrodružství budeme sledovat v průběhu 51 epizod. Jelikož ignorují i základní poučku a to, že blbnout s alchymií doma je kardinální stupidita, speciálně pokud máte čerstvě vymalováno, tak ještě jako bonus provedou demolici vlastního baráku. Dalo by se říci, že se jim tak trošku smůla lepí na paty, po pohřbu vlastní matky a nepovedeném experimentu pro její obživení tak ještě přijdou o nějaké ty fajnové části vlastních těl.

Edward z toho vyvázne ještě v rámci možností a navíc amputovanou ruku a nohu nahradí mechanickými protézami, že by i Terminátor minimálně zamrkal kovovým obočím. Brácha Alphonse to odnesl ve stylu, kterému pojišťováci říkají totálka. Přišel tedy o celé fyzické tělo a jeho duše se přenesla do brnění. Jediné plus je, že naše notně exotické duo má najednou před sebou jasný cíl a to najít kámen mudrců a především Alphonsovi dopřát opět jeho tělo, s kterým může opět bez problémů křepčit v továrně na magnety. Takže bez dlouhého otálení se bráchové vydávají do světa, ale pro nás diváky to neznamená nijak zvlášť dynamický začátek, protože prvních X epizod je v extrémně pomalém tempu.

To došlo tak daleko, že když se měl zvědavý kámoš ptal, co tomu zatím říkám, tak jsem lakonicky konstatoval, že teď jsem viděl epizodu o tom jak Ed s Alphonsem opravili rádio. Tečka. No naštěstí se brzo ukáže, že jejich mise je proklatě komplikovanější než se zdálo na začátku. Takže nakonec tomu můžeme směle říkat dobrodružství.

Edward Elric: This alchemy stuff, turns out it wasn’t any help at all, huh?

Příběh je dost fajn, docela se rozkošatí a zkomplikuje. Pikle tu kuje hodně lidí a v seriálu nám budete vesele skotačit tuna postav. A je samozřejmé, že tu máme slušně rozrostlý tábor charakterů, které bychom za kladné neoznačili. Story samotná taky postupně docela zčerná a původní představa, že jde o načančanou pohádku pro děti, vezme lehounce za své. Bohužel vlastní exekuce není bezchybná. Speciálně pak první půlka seriálu se vehementně drží klíče, kdy naše dvojka dorazí někam, kde se potencionálně schovává kámen mudrců či nějaké vodítko, ale vždy to skončí akcí a… nezdarem.

Navíc je v podstatě jedno kam vyrazí. I kdyby autobusem zajeli do nejzapadlejší vísky v Albánii, tak jsem si jistý, že narazí na někoho ze zlé partičky. A jelikož jsou její členové pojmenované dle hříchů, tak by to nebylo shledání úplně vřelé. Ty střety jsou opravdu až moc časté, i když samozřejmě je to dobrá záminka pro nějaké ty boje. Ty jsou docela zajímavé, protože stojí krom fyzického bum bác i na alchymii. A ta je v seriálu vždy braná jako transmutace nějaké látky na jinou. Musíte ovšem zapomenout na klasické výpary zfetované staříky v potemnělých hradech, kteří s tou alchymií moc akční parády neudělají. V seriálu je vše naopak v mega akčním duchu.

Bohužel vzhledem k vysoké frekvenci šarvátek a k tomu, že z toho každý vždy vyvázne se zdravou kůží, i ty začnou časem lehce nudit a já osobně sem z nich odnesl dojem, že jsou jen pro efekt a příběh se díky nim skoro nikdy neposunul ani o píď někam, kamkoliv. Ale samozřejmě proti gustu…

Roy Mustang: Once I become Führer… All female military personnel will wear miniskirts!

Svět je zabydlen takovou náloží postaviček, až jsem se v tom začal i trochu ztrácet. On není ani tak přímo problém v počtu, ale spíš že seriál jede v tradici shōnen seriálů. Hlavní dvojka jsou dva kluci a nemůžeme od nich čekat nějaké intelektuální zázraky, ale je až na pováženou jak neutrální jsem k nim byl. Po celou dobu mi byl jejich osud totálně šumák a jen sem s odstupem sledoval jejich dobrodružství. Tohle bude kacířské přiznání, ale na férovku řeknu, že jsem si občas nemohl vzpomenout ani jak se jmenují.

Záporáci jsou tu trefně označováni jako humunculus. Ano, pokud jste někdy četli o Golemovi, tak mnoho věcí v seriálu pro vás bude dávat podezřele větší smysl. Jsou trochu zajímavější než ten náš pražský neohrabaný trouba. Je to fakt podivná partička. Každopádně opět nemůžete až na pár sporadických výjimek čekat zázraky. Design postav je super, ale psychologická hloubka je pár milimetrů. Po té, co se dostane hlavně Ed i do osidel armády, tak je tu pár dalších fajn charakterů, ale dohromady by mi stačila jedna ruka na spočítání postav, které mě nějak zaujali.

Samozřejmě se zapojením armády do příběhu přicházejí na řadu nejen gumácké akce, ale i staré dobré mocenské konspirace. A taky ty boje. Takže mrtvolek se nám tu urodí docela dost. A i vlastní příběh postupně zrychluje, takže by vám úlekem spadla čepice, pokud byste to srovnali s hlemýždím tempem na začátku. Vlastní finále je opět pomalejší. Vím, že existuje početný tábor lidiček, kterým se velký klimax nelíbil, ale já osobně ho hodnotím dost kladně.

Edward Elric: There’s always something more important than ourselves or our dreams.

Poslední kostlivec ve skříni je rozhodně humor. Osobně ani nechápu, proč se tenhle seriál snaží o nějaké komediální výstupy. Protože tak trapné pokusy o vtip a humor se jen tak nevidí. Osobně bych řek, že opravdu spíš najdete kámen mudrců ve spíži než fungující vtípek v tomto seriálu. Nejhorší je samozřejmě nechvalně proslulé utahování si z výšky Eda. To není vtipné ani poprvé, ale tenhle gag se tu pořád opakuje až do zblbnutí. Evidentně v Japonsku… v zemi, které se přezdívá kraj obrů, tohle musí být extra vypečený fór. Ehm.

Ale jsou tu i další případy jako Armstrong při každé příležitosti roztrhávající svoje tričko a předvádějící hordu svých svalů. Ono by se to dalo i přežít, bohužel s jeho zevnějškem je to trošku problém. Přesně takhle bych si představoval majitele gay klubu Modrá Ústřice. V alternativním vesmíru, kde tu naší pozemskou ze seriálu Policejní akademie označili v turistickým průvodci jako heterosexual-friendly.

Abych jen nehudral, tak se pojďme podívat na technické zpracování. Vzhledem k roku vzniku se opravdu jedná o nadprůměrnou podívanou. Nejsou tu výkyvy v kvalitě, vše si drží konstantní úroveň. Bojové scény mají šmrnc a některé vypadají impozantně. Namluvení je také velmi dobré, pokud vás nerozhodí, že naše bráchy namluvily ženy. Ale to je už tak trochu osvědčený postup.

Psiren: Children ought to be in bed by now, pipsqueak-chan.

Ve finále jsem byl docela zklamaný, čekal jsem opravdu o mnoho víc. Příběh je velmi dobrý, technické zpracování též. Bohužel mě moc nezaujali postavy samotné, naprosto nefungující fórky mě posílaly do říše trapnosti a občas vše působilo až zbytečně vykalkulovaně na můj vkus. Přesto jde o těžkou klasiku žánru a jsem rád, že jsem to nakonec bez ztráty alchymistické květinky dokoukal.