Flying Witch

Při bohatství japonskýho folklóru není problém tuhle vytáhnout nějakýho démona a tamhle démonku. Třeba Kappa - profláklej říční démon - má u nás mnohem hrůzostrašnější variantu v podobě krutovládce Rákosníčka. I z tohoto důvodu je nesmírně osvěžující, že v tomhle seriálu jsou nám čarodějnice představený v podstatě v evropským stylu. Musíte mít řidičák na koště, kocoura a slušnej přehled v bylinkách a hned je z vás fešná čarodějnice.

Příběh nám začíná okamžikem, kdy se mladá učnice na čarodějku Makoto rozhodne odcestovat z města na vesnici za příbuznejma, aby vylepšila svoje magický schopnosti a hlavně aby samozřejmě splnila čarodějnickou tradici, která velí, že v patnácti vyletíte z hnízda od rodičů, získáte samostatnost a začnete praktikovat magii. Samozřejmě nasáčkování se k příbuznejm nemůžeme až tak považovat za tvrdou realitu života, ale seriál je o pohodě, tak proč to komplikovat, že? A to je v podstatě celej příběh v kostce. Makoto je sympaťanda a mě si získala hned, tím, že její prostorová orientace je na úrovni ožralýho nevidomýho, kterýmu místo vodícího psa dáme spící (nebo taky ožralou) želvu. Ztratí se v podstatě kdekoliv, což mám tak nějak dost podobný.

Seriál má spíše epizodní charakter a každej díl se pak soustředí buď směrem k řešení každodenních maličkostí jako vaření, pěstování a následnej sběr bylinek či činností související s čarodějnictvím. V tomhle případě si ale nepředstavujte mumlající Makoto s blejskajícíma očima vyvolávající monstra, co ji pomůžou zklikvidovat plevel na zahrádce. Jde o pravdu maličkosti, většinou úzce spojený s přírodou (což v podstatě odpovídá čarodějnictví v realitě). Příkladem může bejt třeba přivolávání vran.

Inukai: Man, I really can’t remember anything.

Bydlení u příbuznejch a nový prostředí samozřejmě automaticky přináší u tunu dalších postaviček. Je až neuvěřitelný, že každá z nich je bez výjimky fajnová. Zde vás nikdo nenakrkne, nikdo nemá vedlejší úmysly, nikdo neprovádí nekalosti. Možná to zní až idealisticky, kdy máte chuť vyzvracet růžový bonbóny štěstí, ale tenhle seriál přináší pohodu za každou cenu a nic ho nezastaví.

Koho tu tedy máme? Je tu starší bratranec Kei, kterej je tvrdej realista a na vše, co na pár centimetrů zavání něčím magickým, kouká bez emocí a s chladnou hlavou. Mladší sestřenice Chinatsu je přesnej opak, ač si zprvu drží trošku odstup ze strachu z neznáma, tak postupně i na ty nejmenší maličkosti reaguje s velkým nadšením a o vše se zajímá. Je to samozřejmě fajnovej trik, jak nám nenásilně představit nějaký ty magický tentononc, jak je Makoto ukazuje Chinatsu.

Pak tu máme starší sestru Akane, řekněme, že to je holka, co může nosit tričko s nápisem I’M WITCH a kecat nebude. Nejenže předvádí mávnutím rozkošnejch ruček kouzla, který bychom mohli označit jako vyšší magii, ale povahově je to naprostej opak Makoto. Taková trošku party girl, co by si tu a tam mohla vyměnit písmeno W na tričku za B. Ano, občas provádí docela lumpárny a aprílový žertíky jí nejsou rozhodně cizí.

A samozřejmě nesmíme zapomenout na kocoura Chito, kterej to má jako správnej chlupáč pěkně na háku. A pokud se vám bude zdát, že ze začátku nedostane moc prostoru k předvedení svejch kočičích schopností, tak nebojte, protože je mu věnovaná jedna z epizod. Je to přeci jen kocour čarodějky.

Chinatsu Kuramoto: I’ve heard that old people aren’t easily surprised.

Jako obvykle jsou tu i vedlejší postavy, ale nejzábavnější (minimálně pro mě) byla rozhodně Inukai. Všichni známe, že některý kalbičky můžou mít zajímavou dohru. A do budoucna ty chytřejší z nás donutěj udělat speciální pokalbový opatření - řekneme jako výměnu spodního prádla. Bohužel, když relaxujou s láhví vína čarodějky, tak to může dopadnout tak, že spodní prádlo už ani potřebovat nebudete. Nechci toho moc prozrazovat, ale depilačního krému by potřebovala náklaďák a jediný plus je, že minimálně v noci se jí vrací lidská postava. Škoda, že Inukai nedostane v seriálu víc prostoru, ale scénky s ní jsou mega vtipný.

Obecně všechny postavy v seriálu působěj reálně, nejde o jednoduchý povahový vlastnosti nasekaný jak Baťovy cvičky, kdy je každej jen černobílej. Všechny dialogy a interakce mezi postavama jsou věrohodný.

Inukai: How am I supposed to live with this body?

Celým seriálem nás provází humor jemňoučkej jak peří vyfénovanýho papoucha. Nejde přímo o komediální seriál, takže za břicho či jiný části těla se smíchy popadat nebude často (u extrémních morousů možná ani jednou), ale i přes to celej seriál působí jak okovaná palice s 20cm hřebama proti blbý náladě. Prostě nádhernej příklad iyashikei, kterej se poved na jedničku.

Technická stránka je velmi dobrá. Vizuální zpracování i poetika celýho seriálu lehce působí jak od Ghibliho. Například moje oblíbený scénky odehrávající se v čarodějnický kavarničce maj úplně úžasnou atmosféru. Miluju tenhle magickej realismus. Či díl, kdy budete s údivem a nadšením pozorovat pozemský velryby plující vzduchem s ruiny neznámý civilizace na svejch bedrech. V tu chvíli jsem spokojeně vrněl u televize jako Chito.

Chinatsu Kuramoto: Stranger danger!

Seriál jsem sledoval zároveň, co se vysílal a musím říct, že jsem se tešil jak malý růžový prasátko každej tejden na novej díl. Pokud máte rádi akci, složitý zápletky, strašidelný scény a každou postavu v depresi brečící v temným koutě, tak to ani nezkoušejte.

Pokud máte rádi seriály, kde se blbne s magií, tak o tomhle to taky nebude. Hádám, že zapálení svíčky a načrtnutí pár symbolů na papír nesplní vaše požadavky na hardcore magii.

Pokud o tomhle vaše preference nejsou a máte 20min čas, tak si připravte kafe / kakao / čaj / pivko / drink / víno / … (ne vše dohromady!) a pusťte si jeden díl. Třeba se dočkáte i dlouhýho monologu o historii palačinek a ruku na srdce - máte dojem, že se při tom neuvelebíte pohodlnějc na gauči a nevědomky vypustíte pár hovínkovejch trablů v hlavě do prčic?