Don't Trust the B---- in Apartment 23

Kardinální otázkou je, zda autoři tohodle dílka prodělali hromadnou halucinaci při ranním sprchování či na myšlenku, že dokážou vytvořit vtipnej sitcom, přišli až po absolvování experimentální operace mozku.

Krysten Ritter nám tu hraje Chloe a příznám se, že tuhle herečku začínám docela nemít rád, protože je to jako obvykle zas postavička divný černý můry. V tomhle případě to je podivně poskakující, hysterická můra. Distributor jí říká mrcha, osobně jsem se rozhod pro krávu (rýmuje se nám to stejně). Premisa seriálu stojí na tom, že Chloe má trošku přetočenou stupnici hodnot a ač se snaží bejt supercool, tak jen s hrůzou sledujete, že se celej její život vlastně řídí seznamem nesmyslnejch pravidel, který jsou objemnější než všechny díly Harryho Pottera.

Druhá pipina je June - prototyp hoky, co má velký plány, přestěhuje se do New Yorku a vše se rozpadne jak domeček z karet a místo jejího vysněnýho jobu začne hákovat v kavárně. Na první pohled vypadá jako naprostej opak Chloe, ale krom toho, že je to bloncka, tak je to vlastně to stejný v bledě tyrkysovým - hysterická, s neskutečnou potřebou změnit všechny a všechno kolem sebe. Ač její žebříček hodnot odpovídá tak nějak víc realitě, tak její naivita je přímo oblbující.

Chloe: You see these? Tears of joy. I haven’t cried since I was 10 and my mom wouldn’t take me to see Pulp Fiction.

Jelikož sitcomy jsou hlavně o postavách, tak už z popisu je jasný, že tyhle dvě pipky seriál neutáhnou. Bohužel posily jsou silný jak rejžový nudle. Přes okno nám tu vykukuje ve stylu Wilsona z Home Improvement šmírák, co se jmenuje Eli. Jeho příspěvek do seriálu je přímo “masivní” - občas vykoukne z okna a řekne nesmyslnou hlášku. Herec Michael Blaiklock musel cejtit opravdový zadostiučinění s každym šekem, co dostal za svoji roli.

Eli je statickej jak dopravní značka a Robin je přesnej opak - asiatka běhající po baráku a objevující se v nečekanejch okamžicích na nečekanejch místech. Ale asi to patří k povinnostem u podobnejm sitcomům mít stalkera či stalkerku.

V kavárně pak ještě hákuje Mark - asi jediná plus / mínus normální postava seriálu.

Chloe: We’re at my parents’ house. We’re just gonna go in for a quick five-course meal, we’ll be done in nine hours, max.

Posledním pánem na holení je pak James Van Der Beek, kterej hraje sám sebe. Hádám, že autorskej tým doteď šťastně laská kachničku ve sprše nebo si hladí jizvy na hlavě (viz úvodní text, fakt nevím odkud přišla inspirace), že se vytasili s takovým extra “originálním nápadem”. James a jeho poskok Luther zde suplujou nějakou podivnou reality show o celebritách. Luther je samozřejmě gay, aby se držel předsudků o mužskejch asistentkách.

Takže Lutherův příspěvek do komediálního žánru je v tom, že má radši párky než broskve. No a James? Schopnost dělat si srandu sám ze sebe je pozitivní a můžeme ho směle i poplácat po hlavě, jakej je to charakter. V zábavnosti jako sitcom postavička ale selhává.

Luther: Kim Basinger’s character in The Natural. Remember? The succubus who almost destroyed Robert Redford’s baseball career.

Humor tady samozřejmě je. I Suchar ze Sucharova by vyplodil pár vtípků během dvou sezón, takže čas od času jsem se zasmál i já. Bohužel frekvence nebyla tak častá, takže většinou člověk sleduje nechápavě obrazovku, kde právě probíhá Olympiáda v trapnosti.

Scénář každý epizody v podstatě probíhá dle vzorce:

1. Chloe udělá nějakou kravinu
2. Okolí to odskáče (většinou June)
3. Chloe a June dostanou hysterickej záchvat
4. June se omluví Chloe

Občas sledujeme nějaký to dobrodružství celebrit v podání Jamese. Většinou jde reminiscence seriálu Dawson’s Creek, ten jsem teda neviděl a vzhledem k tomu, že jen při pohledu na poster se mi udělalo nevolno, tak to ani nehodlám v tomhle životě měnit. Krom toho jde o většinou o retardovaný záležitosti v životě celebrit - účast v taneční soutěži apod.

June: Two fried eggs—when you push your boobs up against the glass. It’s a pressed ham when you do your butt. Ham, butt. Eggs, boobs.

Možná jsem zlej s hodnocením, ale nemůžu si pomoct. Netvrdím, že někde na serverním pólu či v brazilským pralese neběhá někdo, komu by tenhle seriál sednul a chlámal se u toho smíchy. Jelikož u sebe nemám zrovna sněžnice ani repelent na hmyzáky, tak je vám jasný, že já to fakt nejsem.

A jako tečku musím zmínit poslední epizodu. U seriálů, co se mi nelíběj, mám po shlídnutí fajn pocit, že to mám konečně za sebou. V případě týhle trapnosti jsem jen nechápavě kroutil 20 minut hlavou. Ještě teď mě bolí za krkem. Něco tak strašnýho jsem opravdu dlouho neviděl. Finále jak sviň. Ač filmový studia maj občas nesmyslný nápady a zaříznou suprovej seriál (ano, Firefly bude asi na věky věků uvedená jako nejhorší oběť studiový čistky), tak v tomhle případě musím zatleskat. Nač nechat tuhle nedomrlou záležitost zmítat se v předsmrtelnejch křečích a nezaříznout to hezky čistě po druhý sezóně, že?