Demon King Daimao

Tenhle seriál má začátek, kterej je balzámem pro oči. Spokojeně si pochrochtáváte, přikusujete krabí tyčinky k tý podívaný a z konferenčního stolku se na vás šklebí 20-letej karibskej rum. A po určitý stopáži najednou BOOM, chroupáte prošlý buráky a na konferenčním stolku zapáchá starej kefír.

Dlouho jsem nezažil, aby mě nějakej seriál prvníma dílama naladil na slušnou podívanou a pak mě tak bez skurpulí přenes do nižší cenový. Ale pojdmě se podívat, čím je začátek seriálu tak zajímavej. Akuto Sai je normální 15 letej klučina, kterej si vesele cestuje jako čerstvej studentík na magickou akademii. A jelikož tu máme lehkou harémkovku, tak se samozřejmě nelení a hned cestou se seznámí se slečnou, která taky nastupuje do prvního ročníku. Budoucnost se začíná rýsovat v pěknejch pastelovejch barvičkách.

Podobně jako si Harry Potter vyzkoušel po příjezdu Klobouk, tak zde maj podobnou potvůrku, která vypadá jak podivnej mix tučňáka a čápa (tedy nelze použít jako módní doplněk, pokud se teda nechystáte na ples retardů). Potvůrka se jmenuje Yata Garasu a ze svý skleněný sklenice od vokurek nerozhodne o zařazení na kolej, ale rovnou předpoví vaše budoucí povolání. Náš milej Akuto se tak hned první den dozví zdrcující zprávu, protože na vizitku by si neměl vytisknout nic menšího než Král démonů.

Akuto Sai: Living your life sympathizing with others in your everyday life is more powerful, than living your life based on a religious belief or some story.

To nejen způsobí šok nebohýmu Akutovi, ale podnítí slušnej poprask po celý akademii. Důsledky jsou klasickýho rázu - část dostane vražedný choutky sejmout budoucího Krále démonů a proslavit se tak; některejm studentkám se začnou zapalovat lejtka, protože dorazil bad boy; a zbytek sleduje vlastní agendu či plány a buď se chce vetřít do přízně anebo chce skutečnit dobrej skutek a svět zbavit temnoty.

Seriál je tak ze začátku slušně zábavnej. Kolem hlavního hrdiny se motá tuna studentek a jelikož zde máme i škatulku ecchi, tak zjistíme i jaký nosej spodní prádlo. Nutno podotknout, že seriál často i tenhle mezikrok přeskakuje, a slečnám je evidentně takový vedro, že občas odhazujou kompletně všechno oblečení. To samozřejmě přináší slušnou nálož vtipně laděnejch lechtivějších scének.

Samotnej Akuto je docela fajn týpek, kterej se moc nechce smířit s drsnou předpovědí a brání se jí zuby nehty. Bohužel seriál se moc nesoustředí na vlastní pomalou transformací v Krále démonů, ale prostě se z něj stane v mžiku nabušená magická mlátička. Souboje jsou docela zábavný, harém se nám postupně rozrůstá, takže vše vypadá na docela relaxační zábavičku. Akuto taky dostane k ruce nezbytnýho poskoka v postavě Hiroshiho, kterej se sám označuje jako nejzarytějšího stoupence Krále démonů a plete se mu ustavičně pod nohy.

Korone: This scar is something that binds me to you, you are not alone… Even if humanity becomes your enemy, I will remain beside you forever. To the ends of earth, till the end of eternity…

Postupně se nám to bohužel lehce rozsype jak trabant na Sahaře. První problém je, že slečen je tu bambilión a začnou se vám neskutečně plíst, tak že je budete rozeznávat maximálně tak podle barvy vlasů. Jedinou výjimkou je Korone, což je docela vtipná androidka, která má za úkol sledovat copak nám Král démonů dělá. Měla by bejt v podstatě bez emocí, ale místo toho dráždí Akuta drobnejma prasárničkama a má nad zadečkem vtipný zapínací/vypínací tlačítko, který připomíná králičí ocásek. Ostatní se daj popsat v podstatě jedním slovem jako kněžka, co bojuje proti zlu apod. Díky tomu se vám postavy budou plíst, protože krom krátký charakteristiky chybí jakákoliv hloubka.

Tohle by člověk ještě překousnul, ale hlavní kámen úrazu vězí v tempu seriálu a vlastním příběhu. Po pár epizodách najednou přijde okamžik, kdy pohodovýmu tempu a vtípkování zámáváme kostkovaným šátečkem a vrhneme se na akci. A pokud si vzpomenete na pejsku s kočičkou, jak pekli nic moc dortíka, tak proti tomu guláši, co nám tady vznikne je to učiněnej kaviár servírovanej na stříbrným podnosu v luxusní restauračce. I Maďaři by se vzteky zalezli do spacáků a šli se na to vyspat.

Hiroshi Miwa: I’ve fallen for you! Let me call you “boss”!

Dokonce i nekňuba a poskok Hiroshiho se promění v super hrdinu, takže si nám tu poletuje v oblečku a vymačkává v předlouhým menu na svým kompjůtru různý ofenzivní i defenzivní magický třeskoprsky. Do toho se nám tu rojej různý frakce, kdy každá bojuje za něco (a totálně nemáte tucha o co jim vlastně jde). Hlavní hrdina si mezi tím poletuje na drakovi a všechno spěje samozřejmě k finální, epický a dostatečně explozivní finální bitce.

Ta nám teda nakonec opravdu proběhne, kdy aby to bylo veselejší, když ani moc netušíte, kdo je proti komu, tak někteří filutové jsou ještě vyznavači chaosu a tak nám v tom udělaj ještě mnohem větší bordel, když změněj strany. A po celou dobu máte prostě pocit, že sledujete zrychlenej záznam. A přitom když si vzpomenu, že mezi tím vším zmatkem, se nám tam ukáže ještě jedna normální zápaletka ohledně svatby, tak opravdu nechápu, proč měl někdo ten geniální nápad, takhle zprasit celej seriál, kterej měl potenciál na hodně zábavnou magickou pohodičku.

Junko Hattori: Those who join the wrong side, be it good or bad people, deserve to die.

I přes velmi slibnej začátek seriálu se nám to postupně lehounce pokaká. Seriál se bohužel pokusil zkombinovat až moc žánrů a při existenci jen jedný sezóny se to zkusil všechno nacpat do hodně limitovaný stopáže. Výsledkem je, že máte dojem jako při sledování zrychlenýho záznamu, kdy není čas na jakýkoliv vysvětlovačky či hlubší představení postav. Technický zpracování je v pohodě, ale i když jsou magický bitky jeden velkej bláznivej zmatek, tak to radši stopnete a skočíte si místo toho do hospody na guláš. Dobrou chuť.