Death March to the Parallel World Rhapsody

Premisa tohoto seriálu je kreativní asi jako ospalá opice na opuštěném ostrově, co zbaštila 10kg banánů a teď vyspává ovocný sen. Takhle generické isekai svět pravděpodobně ještě neviděl. Ale to jsem apriori nebral jako hlavní problém. Stará dobrá originalita je mrška často neprávem přeceňovaná. Není špatné mít čas od času k dispozici seriál, co se drží zuby nehty pravidel žánrové škatulky. Důležitý je samozřejmě výsledek. Bohužel i studio či kooperace studií a jejich výsledný seriálový počin připomíná nejvíce již výše zmíněnou opičí siestu..

Suzuki nebo taky Satou je zde v roli hlavní postavičky. Zastihneme ho jak se snaží jako programátor stihnou vražednou deadline a klasicky, se mu to až tak úplně nedaří. Také klasicky seriál nechodí dlouho v baletních cvičkách okolo horké kaše a bum bác… a Satou se objeví ve fantasy světě hry, na které čirou náhodou pracuje. To ale náhoda, že? Ale je to docela důležitá informace v kontextu celého seriálu, protože jako developer má přístup k cheatům. Ano, je to frikulín a nebojí se podvádět. Samozřejmě je panáček chvilku vykulený. Taky na to jde seriál docela zhurta a hned se tam dějí nějaké ošklivácké záležitosti, které mu chtějí sloupečky se zdravím sundat na hodnotu 0.

Ale pak samozřejmě zjistí o co tak přibližně jde a honem pádí do menu, aby si našulil nějaké ty lepší statistiky, které jsou v tomto světě v nevídaných (rozuměj OP) hodnotách. Takže náš hlavní hrdina má trošku ulehčené protloukání se neznámým světem a za mě musím říct… a proč taky pro jednou ne. Pořád by tu mělo být dost prostoru pro zábavu při objevování nového světa, že? A utřinosové, co mají problém i zvednout svůj ehm… začátečnický a dřevěný meč se taky časem přejí.

Ichirou Suzuki: Wait! Since when have I ever been a lolicon?!

Bohužel svět je totálně nenápaditý. Věci, které jste neviděli jen jednou či dvakrát, ale přímo milionkrát. Generický svět počítačového fantasy světa v celé kráse. A vypadá to, že tu tentokrát prostě máme dost nepovedenou hru. Ruku v ruce se světem jdou totiž i jednotlivé postavy. Satou je prostě chodící cheater a opravdu nečekejte, že by v jeho makovici probíhaly nějaké komplikovanější myšlenkové pochody. V podstatě jen tu a tam se trošku zasekne u toho, že si zapomněl naboostovat nějakou vlastnost, což promptně napraví a mi máme hned po mikroskopickém vzrušení z toho, že se v seriálu něco dělo. To je tak plus mínus celá jeho aktivita. Naštěstí to není postava, která by vás vyloženě iritovala. Jen je prostě nemastná neslaná… s osobností chcíplé mouchy.

Seriál hraje bez otálení od začátku tvrdě na harémovou notu. Takže tu máme docela dost postaviček do počtu, které se přilepí k našemu OP hrdinovi. Asi nebude žádným překvapením, že většina z nich je ženského pohlaví. Znepokojující je zjištění, že spodní hranice věku, které Tama, Pochi či Arisa atakují je velmi nízká. Takže pokud při sledování seriálu pozdvihnete obočí a zavoláte na hotline FBI, tak vám to nebudu vyčítat.

Nebudu zapírat, že naše loli jsou patřičně roztomilé a dávají to najevo. A naštěstí nějaké sexuální hrátky se nekonají a vše je v rovině vtípků, i když Satou si zaskočí jednou i do bordelu (omylem) a to jsem v anime zatím neviděl, takže nějaké i když obskurní originální události se tu nakonec přeci jen najdou. Přiznám se, že pro mě bylo mnohem horší zkušenost, že část našich roztomilých holčiček byla otrokyněmi a přitom se mi trošku ježily chlupy. Takže v podstatě si Satou ve finále část svého harému i koupil. Ach jo. To je slušná demence.

Arisa: Why the hell would you go to the brothel when I’m right here?!

Svět na nic. Postavy duté tykve, ale některé jsou alespoň roztomilé. Takže se dostáváme k příběhu. Kde se nám ta mrška schovala… hm… kde jsi? Po 5 hodinách hledání musím se smutkem konstatovat, že příběh nám tu jaksi chybí. Tak nějak k fantasy patří ty epické příběhy, které nemusí být extra kreativními výtvory, ale stačí prostý fakt, že jsou. Nemám osobně problém s těžce lineárním příběhem ve stylu cesty z místa A do B, kde zabijeme mega démonické C. Ale tady v podstatě není nic. Ani jedno písmeno abecedy. Po té, co se nám harém rozroste do docela úctyhodného počtu, tak máme v podstatě splněno a není evidentně k tomu nic dalšího dodávat. Jediný vývoj, který si v seriálu užijeme, jsou tak rostoucí skilly našeho hlavního hrdiny.

Seriál chvilkami připomíná kempovací show v počítačově generovaném světě. Nuda teče proudem a vy upadáte do kómatu a v těch chvilkách přicházejí na řadu samozřejmě akční scénky, které k fantasy sednou jak fíkové listy na genitálie v cenzurovaném pornu. Bohužel tím se dostaneme k hodně rezavému hřebíku do rakve toho seriálu.

Arisa: If you always worry about playing the good girl, you’re going to end up having the man you care about stolen from you.

Technické zpracování je… a teď si pořádně držte svoje špatně nakreslené klobouky… absolutní ostuda. Staticky se na to dá ještě koukat, ale jakmile se věci rozhýbou (nebo spíš by se měly rozhýbat), tak přicházejí chvíle hrůzy. Na ně každý bude reagovat po svém. Já jsem zvolil klasickou kombinaci plácání se do čela, brekot a vše zakončil hysterickým chechotem. Nejen že jsou nudné, s tragickou choreografií, ale ve finále připomínají souboje origami figurek z toaletního papíru. Z tohoto důvodu jsem byl ve finále rád, že akcí se tu opravdu neplýtvá a studio asi vědělo proč. Celé to připomíná opravdu nedostatečně zafinancovanou rychlokvašku.

Přesto díky absenci kloudného příběhu, špatných a docela raritních akčních scének, seriál tak trošku připomíná slice of life kousek. A to mi nepřišlo až tak špatné, protože pro tenhle žánr mám slabost. Takže kuchtění mňamek po cestě, nákupy na tržišti či pidi vtípky slečen nebyly špatné. Takže rozhodně nechci říct, že vše v seriálu je na úrovni střel mě do hlavy, ať na to nemusím koukat. Nic není bez skvrny, ale rozhodně se čas od času chvilkami blýskne na lepší časy.

Ichirou Suzuki: I see her tail is reacting honestly.

Abyste v takto saturovaném žánru udělali slušný zářez do mozečků diváků, tak musíte excelovat v co nejvíce rovinách. Bohužel v tomto případě nějaká ta skvrnka či obří naftová skvrna vznikla v tolika oblastech, že celkový dojem je vyloženým zklamáním. Naštěstí lepších alternativ existuje tolik, že to ani nemusíte obrečet. Takže doporučuji jen pro trpělivostí obrněné skalní příznivce isekai žánru.