Bungo Stray Dogs

Tenhle seriál se snaží dělat všechno a vrtat do tolika věcí, že se na férovku divím, že při tom nevědomky nenarazil na nový ložiska ropy. Bohužel tohle ukočírovat není úplnej med. V tomhle případě se bohužel nezdařilo dát všem prvkům učesanou fazónu, co by fungovali jak dobře naolejovanej stroj. Takže si užijeme až moc kakofonie skřípajících zvuků… bohužel.

Atsushi si spokojeně vyvaluje tygří šunky v sirotčinci. Nikdo ho nemá nijak zvlášť v oblibě a po pár podezřelejch incidentech, kde hrajou pro změnu hlavní roli tygří tesáky, ho se zadostiučiněním vykopnou a Atsushi si tak nedobrovolně začne hrát na houmelesáka. Prostě evidentně klasickej a úspěšnej mladej muž. Každopádně se zablejská na lepší časy, když zachrání jedno sebevražedný připrdlo jmenující se Dazai při zevlování na břehu řeky, kde si hledá pod mostem nějakej povedenej brloh na přespání.

Dazai nejen vysvětlí, že zmiňovanej tygřík neutek ze zoo a po večerech nedáví nebohý občany. Ale že je to jeho vlastní speciální schopnost, která tedy… ehm… bez správný kontroly někoho klíďo píďo zblajzne. Jako bonus, krom nakrmení jeho hladovýho žaludku, ho zlanaří do Ozbrojený detektivní agentury. Ta řeší zločiny, který jsou buď moc komplikovaný nebo násilný a často v nich růžky vystrkujou nějaký ty nadpřirozený záležitosti. Většina lidiček v agentuře disponuje nějakejma speciálníma schopnostma. Hlavním rivalem agentury je tzv. Přístavní mafie, jejichž členové se taky oháněj pro změnu magickejma trikama. Tudíž hra na život a na smrt je slušně rozehraná.

Sakunosuke Oda: Be on the side that saves people. Neither good nor evil means much to you, I know… but that’d make you at least a little bit better.

Pokud očekáváte, že budeme sledovat příběh Atsushiho, odkryjeme něco z jeho minulosti a možná se dočkáme i světlejších zítřků v jeho životě, tak vás zklamu. Speciálně první sezóna je totální zmatek nad zmatek. Náhodně se nám tu objevujou nový postavy - nutno uznat, že často s dost zajímavejma nadpřirozenejma schopnostma. Ty si vždycky vysloužej pár minut či celou epizodu slávy a pak jim zamáváme šátečkem. Tenhle modus operandi se v podstatě opakuje pořád dokolečka.

Design jednotlivejch postav je hodně kreativní, ale jsou to prázdný nádoby. Bez osobnosti. A pokud už nějakou maj, tak jsou extrémně otravný - ruku na bradavku - opravdu jsem nepochopil třeba Dazaie, kterej se snaží půlku sezóny spáchat sebevraždu (a bohužel pro nás neúspěšně). To jsem měl chápat jako pokus o vtip nebo mentální pšouk autora?

Je tu hodně akčních scének, dobře se na ně kouká, a musím přiznat že občas jsou ve stylu krvavejch steaků. Ale pokud hledáte mezi lítajícíma končetinama nějakou jasnou nitku, která pevně potáhne hlavní příběh, tak ani náhodou. Prázdný nádoby… pardon postavičky… se oháněj magickejma, kouzelnejma a jinak napřirozenejma schopnostma. Ano, je to efektní. Ale opravdu netušíte o co tady jde - má to bejt detektivka, má to bejt akční záležitost nebo naopak psychologický drama, nebo dokonce černá komedie?

Francis Scott Key Fitzgerald: Money is a nightmare. Every time you obtain something you desire, you lose something you desire.

Když už jsme u tý komediální složky, tak tohle je rozhodně nejvíc… smutná stránka seriálu. I když to přeženu s odhadem, tak jsem se zasmál v 0% případů. Většinou se vám hlavou honí jen ohromný tři písmenka vyvedený v neonovejch barvách - /terms/#wtf. Připadáte si jakoby od vás někdo čekal výbuchy smíchu a místo povedenýho vtipu vám přečetl parte. Naštěstí vše není tak špatný, jak to vypadá. Autor pravděpodobně dospěl k závěru, že vtipnej není, takže rádoby vtípky na úrovni idiocie postupně trošku odpadnou. A občas jsou nám místo toho dokonce naservírovaný zajímavý epizody či postavy. Furt je to ale psaný dost nejistou rukou, ale alespoň to začne trochu dávat smysl.

Nestává se to často, ale druhá sezóna seriálu je v mejch očích mnohem lepčičí. Místo bláznivýho pobíhaní příběhu se zavázanejma očima a s olověnou koulí na kotníku v bludišti, zde začneme pohledem do minulosti a dozvíme se hodně o minulosti Dazaie a Přístavní mafie vůbec. Ale i další zajímavý střípky ze života dalších postav. Celej svět tak najednou stojí na silnějších nožkách. Takže odstraníte dementní vtípky a seriálu dáte jasnej směr… a najednou to začne bejt zajímavý. Koho by to napadlo, že?

Osamu Dazai: Pity yourself, and life becomes an endless nightmare.

Nakonec se dokopem až do starý dobrý současnosti, kdy na scénu vstoupí nová bu bu bu organizace - Guilda. A s ní i tuna dalších postav inspirovaná literárními velikány. Francis Scott Key Fitzgerald jehož schopnosti se odvíjej od toho kolik prašulí utratí či H. P. Lovecraft a jeho ťuťu ňuňu cthulhu chobotničky. Logika jako obvykle šla na výlet a dala si pár pivek, ale hlavně musím přiznat, že i jednotlivý bitky jsou oproti první epizodě kreativnější a tudíž i zábavnější.

Vše navíc evidentně směřuje k epickýmu finále, kterýho se naštěstí dočkáme. Vzhledem k velmi kvalitnímu technickýmu zpracování seriálu od studia Bones nejsou bitky nejen zábavný, ale dobře se na ně kouká. Tím neříkám, že druhou sezónou se najednou vše magický dá do richtigu, protože tenhle bordýlek by nezalátoval ani kosmickej látovač. Ale díky existenci druhý sezóny si nakonec seriál odnáší slušný hodnocení.

Ranpo Edogawa: I’d look stupid if I turned out to be normal now.

Pokud máte rádi akčněji laděný seriály a neupadnete do kómatu při pohledu na nějakou tu kapku krve, tak se jedná o docela slušnou volbu. Pokud vám k tomu nevaděj trošku jednodušší postavy, ale na druhou stránku slušně nadesignovaný postavičky - od grafickýho ztvárnění až po docela originální nadpřirozený schopnosti. Tím líp pro vás. A i když osobně nechovám takovou náklonnost k akčním věcem, tak se seriálu nedá upřít tuna zajímavejch bitek. Situace, kdy jedna vlastnost může bejt odpovědí na jinou, kombinace různejch schopností, sprška pidi triků jak obelstít nepřátele. V tomhle ohledu seriál opravdu přináší slušnou nadílku. Pokud totálně ignorujete pokusy o humor, který jsou mimořádně trapný a taky občasnou zmatenost seriálu, jakým směrem se vydat, tak jděte do toho.