Alice & Zouroku

Alenka v říši divů je samozřejmě oblíbená inspirace pro jakýkoliv kreativní tentononce. A jedním z nich je kupříkladu i seriál, o kterým si tady povíme pár slov. I když to za začátku nevypadá na nijak zvlášť na adaptaci, tak ke konci se dočkáme alenkoidních záležitostí v mnohem větší míře. Každopádně jde stále o dost jemnou inspiraci.

První epizoda je slušně explozivní a akční. Sledujeme holčičku Sanu, která je evidentně na útěku. Ač to na první pohled vypadá nepravděpodobně, tak destinací je právě náš svět. Rychlý tempo podpořený i honičkou ve velkoměstě naruší osudový setkání s další hlavní postavou seriálu a tím je postarší pán, kterej se jmenuje Zouroku. Pokud čekáte akčního hrdinu, tak vás zklamu, protože místo bum bum akce Zouroku preferuje práci ve svým květinářství.

Podobně jako poklidnej život našeho květináře najednou i celej seriál zatáhne za brzdu a vše se nám přetočí to pomalýho slice of life tempa. A musím přiznat, že se jedná o velmi příjemnou otočku. Sana je samozřejmě roztomilá, jak to tak v anime seriálech bejvá. Je sice bez domova, ale Zouroku ji naštěstí nabídne azyl. Vzhledem k tomu, že u něj bydlí vnučka (samozřejmě taky notně roztomilá) Sanae, tak půda pro pomalejší tempo je kvalitně pohnojená a vyroste nám fajn pohoda.

Sana: I feel frazzled.

Zajímavou záležitost z toho samozřejmě dělá fakt, že Sana není tak úplně normální holka a poznámka o útěku do našeho světa nebyla jen načechranou lyrickou hláškou. Sana byla uzavřená (spolu s dalšími dětmi) ve výzkumným komplexu. Stručně řečeno… má v rukávě pár triků - dokáže zhmotnit svoje fantazie či cestovat rychlejc než MHD-čkem v zácpě - tím samozřejmě myslím starou dobrou teleportaci. Lidičky z výzkumáku, pro který morální principy evidentně nic moc neznamenaj, samozřejmě měli vlastní cíle. A vzhledem k tomu, že Sana byla numero uno mezi testovacími subjekty, tak je po ní docela sháňka. Na druhou stranu je tu pak zas taková ta klasická tajná organizace, která se zas naopak snaží zachránit všechny děti z institutu. Střet protichůdnejch agend je živnou půdou pro dramatický situace, který tu vystrkujou růžky velmi často.

Ale vzhledem k tomu, že samotnej dědula Zouroku je těžce pragmatickej a při zemi, tak se to lehce srovnává. Jeho nejoblíbenější hláška je “nemám rád křivárny”. A podle toho se i chová. Pro samotnou Sanu se snaží vytvořit prostředí, kde může mít normální dětství. Lehce ji vychovat tak, aby taky neměla ráda křivárny a představit svět. Ten je vlastně největší neznámou pro samotnou Sanu, protože o něm ví zhola prd. Právě poznávací epizody jsou slušně zábavný a seriál si vlastním způsobem bere to nejlepší z vlastní předlohy Alenky v říši divů. A to zachycení kouzla dětský zvědavosti a fantazie.

Sanae Kashimura: She’s so cute!

Zajímavým aspektem seriálu je i rozsah magickejch schopností a to nejen dětí z institutu. Je to taková ta situace, kdy retardovanýmu individui dáte do ruky odpalovací kódy k jadernýmu silu s pěknou náloží raket, zavážete mu oči a hodíte do spodního prádla nálož mravenců. Jasně, Sana vyvádí většinou kravinky, který by se ujmuly spíš jako veselý historky k táboráku - tuhle teleportuje hordu roztomilejch prasátek do květinářství (z čehož dědka málem trefí pepka) či naopak sebe teleportuje na jižní pól, kde se sluněj hordy tučňáků. Ale to samozřejmě taky patří k dětství. Neschopnost vždy odhadnout důsledky svýho chování.

V tomhle ohledu je požehnáním duo Sanae (která se chová jako starší ségra) a Zouroku (kterej se chová jak striktní taťka se srdcem na správným místě). Pokud vás zajímaj i další postavičky, tak vás docela zklamu. Ano, je jich tu dost, ale v tomhle ohledu seriál nijak zvlášť nevyniká. Nikdo mě moc nezaujal. Další problém je tempo celýho seriálu. Prostě je to celý tak trošku hloupě rozehraný na moc stran. A místo toho, aby se seriál soustředil na jednu věc, tak vrtá tupým vrtákem do všeho. Ač si člověk říká, že se to mohlo celý jmenovat Alice a Ementál.

Celý to připomíná scénku, kdy maj autoři seriálu v ruce bloček s úkoly, který si s úsměvem na tváři postupně odškrtávaj. První představěj zlou partu. Následuje dramatickej útěk Sany. Pak ukážou, jak se Sana adaptuje v reálným světě. Pak udělaj bububu zlý party. Pak udělaj ťuťuťu hodný partičky. A pak na tohle všechno zapomeneme, hodíme to na půdu vedle rezavý pračky a pak si objednáme novej nablejskanej model, z který nám vyskočej dvě holky ještě s pracím práškem ve vlasech a rozehrajou poslední kapitolu seriálu.

Sana: It feels so gross, but so cool!

A jako žádná část seriálu není zvlášť katastrofou z hlediska kvality. Zrovna ta poslední je docela slušnej skoro-thriller, kde se konečně dočkáme i mnohem intimnějšího seznámení s klasickým fantaskním světem Alenky v říši divů. Mega problémem je, že seriál přeskakuje bez hlubšího uzavření otevřenejch konců. Z mýho hlediska jsou slice of life segmenty nejzábavnějšími částmi seriálu a je velká škoda, že se seriál víc nesoustředil tímhle směrem.

Mini příběhy nejdou nijak zvlášť do hloubky. Je to synonymum rozmazání palačinky na 10km. Hodně rozmanitýho obsahu, ale tenká vrstva. Hloubka tu prostě chybí, i když se seriál snaží o monology na téma začlenění nenormálních lidiček do společnosti a jiný skoro filozofický brebentění, tak to stejně není žádná kalorická bomba pro intelektuály.

Technický zpracování je fajn. Ano, hodně lidí brmlalo na téma nepovedenejch CGI sekvencí (jo, v první epizodách to občas dá mlaskavou facku vašim očičkám). Ale osobně jsem s tím neměl problém. Animace občas nebyly na jedničku s hvězdičkou, ale jinak se na to koukalo dobře. Namluvení postaviček v pohodě, Sana mě bavila. Příjemně překvapila hudba, krom znělek je tady i velmi slušně znějící soundtrack.

Zouroku: Later, I’ll have to give this Wonderland place a talking to.

Nevím proč si zrovna tenhle seriál vysloužil toliko negativních reakcí. Možná proto, že se od něj očekávalo mnohem víc a vše nedopadlo jak všichni doufali? Přesto jde o velmi slušnou podívanou. Kdo by si nedal při ospalým odpoledni bambiliontou adaptaci Alenky v říši divů, že? Speciálně když je Alenka v tomhle případě extrémně roztomilá.