AHO-GIRL

V hodně seriálech najdeme pár idiotů či debílků, nutno podotknout, že bohužel to většinou nebejvá původním záměrem autorů. Takže teď si představte, že z jedný takový osůbky, co má kolečka v hlavě přeházený, uděláte hlavní postavičku a celej seriál postavíte na její speciální osobnosti. Takže vážení lauleráti Nobelovy ceny za fyziku, seznamte se s Yoshiko - naší rozkoušnou blbkou.

Seriál má 12 dílů, každej z nich ze stopáží kolem 12 minut a vše probíhá v epizodním charakteru. Je to klasická slapstick komedie, kdy zapomeňte na nějakej promyšlenej příběh a spíš se připravte na spršku gagů, který se na vás sypou rychlostí obloženejch chlebíčku na rodinný oslavě. V hlavní roli je tu již výše zmíněná Yoshiku, která nejradši jen tak blbne, fláká se a konzumuje banány ve velkým. Absolutním protikladem je pak Akuru, kterýmu to jde slušně ve škole, moc dobře ví, co obnáší činnost zvaná studium a snaží se (marně) přivíst Yoshiko na správnou stranu.

Ale jak se říká, co se rádo škádlivá, to se rádo míva. Takže Akuru a Yoshiko jsou od mala nerozlučnou dvojkou. Ale seriál disponuju i rozhlehlejší sbírkou zajímavejch a často i slušně připrdlejch existencí. Ségra Akuro, která to má v hlavě srovnaný jako Yoshiko, stalkerka Fuuki či naprostej klenot celýho seriálu - mamka Yoshiko. Jo a taky tu máme super hafana, kterej často slouží jako dopravní prostředek a psycholog v jednom.

Yoshiko Hanabatake: Bananas taste best just before they rot.

Jak to tak bejvá, tak jednotlivý gagy a vtípky jsou občas podařenější, občas trošku horší, ale velkým plusem je, že seriál neztrácí šťávu ani s pozdějšíma dílama. Ano, máme tu opakující se vtípky, ale ty mám obecně dost rád, takže problém nehrozí. Yoshiko samotná je dostatečně prdlá, že ač jsem obvykle háklivej na uječený postavy, tak u ní nemám žádnej důvod si stěžovat. K zábavě určitě přispívá i to, že jednotlivý díly jsou kratší než standardní anime epizody. Mám dojem, že pokud by šlo o klasický 20+ minutovky, tak by to asi bylo už moc.

Většina epizod má podobnej průběh, Yoshiko udělá nějakou chujovinu a Akuru ji patřičně ztrestá, což většinou spočívá v dobře mířený ráně pěstí či kopanci. Akuru tak trošku připomíná sadistu. Jedinci obdařený alespoň troškou tý starý dobrý empatie můžou občas cejtit, že Yoshiko je občas až moc šikanovaná. Je pravda, že často si to prostě zaslouží, ale stejně mi jí bylo čas od času líto.

Yoshiko Hanabatake: You look like a slut, but you’re just a little girl inside!

Nejzajímavější je, že i nově představený postavy, který působěj slušně inteligentně, se postupem času proměněj na slušný trubky. Tohle je asi nejzábavnější aspekt seriálu, protože nám tu postupem času vznikne vypečený panoptikum, kde jedinej, kdo zůstává ve starejch kolejích zdravýho rozumu, je Akuru. A možná i proto paradoxně byl pro mě nejmíň zábavnou postavou. I když mám dojem, že hlavní hnací silou, která postupně všechny smete do víru obskurnosti, je právě von. Takže alespoň za to je mu třeba poděkovat.

Nutno ještě zmínit, že ne všechny vtípky jsou nevinný. Je tu hodně prasárniček. Ono se nedá v tomhle případě ani tak mluvit o fan service, spíš se nám ty gagy občas trošku rozjedou. A s tím jsem osobně naprosto ok. Navíc si z toho občas odnesete zajímavý poznatky. Mamka Yoshiko je samozřejmě hlubokou studnicí vědomostí. Takže když je jedna epizoda věnovaná průzkumu, jaký má spolužačka její dcery kalhotky, tak ve skutečnosti chce jen díky modelu spodního prádla zjistit, zda je to děvka nebo ne. To dává smysl, že? (berte samozřejmě s nadsázkou jako celej seríál)

Yoshiko Hanabatake: Women seek kisses as memories, and men seek boobs!

Technický zpracování je na velmi slušný úrovni. Speciálně když jde jako v tomhle případě o kraťas, kde budgety nebejvej extrémně nafouklý. Nejen vás správně naladí už úvodní znělka, ale jednotlivý postavy a animace rozhodně neurazej. Zvláštní pozornost chci věnovat i namluvení postav. Speciálně Aoi Yuuki odvedla neskutečnou práci v roli Yoshiko.

Yoshiko Hanabatake: Nothing beats a post-exercise banana!

Tenhle seriál bych doporučil jako fajnový zpestření - nebere se vážně a neměli byste ho brát vážně ani vy. Pokud máte rádi přiblblej humor, slapstick gagy, nevaděj vám drobný prasárničky, tak je to ideální volba. Některý vtípky se občas nepovedou, Akuru je chvilkama docela otravnej. Ale naštěští je ta stopáž tak akorát, takze to zfouknete dostatečně rychle, aniž by to začlo působit extra repetitivně.