A Place Further Than the Universe

Seriál, který fikaně předstírá, že je generickým slice of life, ale ve skutečnosti přináší v doprovodu roztomilých tučňáků myšlenku, která sice není nikterak objevná, ale minimálně je pozitivní a ve finále i dotažená do konce. To je výhoda originálních seriálů, které nejsou adaptací mangy. A už z názvu budete tušit, kam vás seriál zanese. No a úvodní znělka pak už nenechá na pochybách vůbec nikoho. Podíváme se do kraje, kde se otevření krámku s plavkami nepovažuje za nejlepší byznys plán. A jmenuje se Antarktida.

Jak vám tak ten váš život probíhá před očima, tak si zákonitě postupně odškrtáváte ty svoje první. Speciálně, když vámi cloumá puberta jak ranní budík, tak těch prvních si odškrtáte požehnaně. Mari k tomu přistupovala trošku víc systematicky a sepsala si klasický bucket list. Aneb oblíbené hobby důchodců v Hollywoodských komediích. No každopádně, když ten svůj seznámek po čase omylem vyhrábne, tak s hrůzou zjistí, že odškrtávat není co. Všechny její přáníčka pro dobu, kdy bude na střední škole, jsou nesplněné. A ač je to od přírody holka, která dvakrát nepřemýšlí a jde do akce po hlavě, tak si uvědomí, že zlenivěla a proplouvala středoškolským životem v komfortu všednodenního života a dobrodružství nevědomky pověsila na hřebík.

Ač občas náhoda přiloží ruku k dílu i v reálném životě, tak v anime seriálech se činí holka na 100%. Takže vás asi nepřekvapí, že Mari potká převelice zajímavou postavičku - spolužačku Shirase. Ta je totální opak Mari. Žádné flákaní v jejím slovníku neexistuje, na půl úvazku hákuje na x-místech, má před sebou jasně daný cíl a ani robotickou paží ji nepřehodíte na jinou kolej. Ač na Antarktidě není až tolik turistických atrakcí, tak je to výlet, co se prodraží. Takže každá kačka je dobrá. A pokud si říkáte, proč zrovna Jižní pól? To ji spadl rampouch na hlavu, zakopla v zimě o sněhuláka nebo potkala tučňáka, co je mistr světa v hypnóze?

Samozřejmě pro tenhle cíl cesty existuje realističtější důvod. Máti Shirase se z jedné expedice v Antarktidě nevrátila. Samozřejmě šance, že by v nehostinném prostředí přežila i sněhovými bouřemi ošlehaná profesionálka je totálně mizivá, tak naděje umírá poslední. A ještě důležitější je uzavření traumatické zkušenosti z dětství. Když vás něco ustavičně žere, tak život není úplně procházkou růžovým sadem, no.

Hinata Miyake: If you can still turn back, it’s not really a journey. When you hit the point of no return, that’s the moment it becomes a journey.

Jak vidíte, tak premisa je docela originální. To neznamená, že v pár aspektech seriál nehraje na jistotu. Jedním z neporušitelných pravidel žánru je, že hlavní partička má čtyři členky. Pak lze vytvořit vybalancovanou sestavu a správně namíchat archetypy. Krom Mari a Shirase jsou tu tedy další dvě slečny na holení. Svoje životní moudra (doslova) nám tu předříkává Hinata. Sociálně nejvíc otrkaná i přes to, že sama byla tak nějak vykopnuta ze školy. A poslední do partičky je něco jako idol slečinka Yuzuki, která je naopak sociální trubičkou, a to přesto že, se na vás jako celebrita usmívá z časopisů a televizí.

Každá z našich holek má trošku jiný důvod, proč chce uskutečnit cestu. A to seriál trochu odlišuje od běžného slice of life. Existence motivu dává dějové lince jasné obrysy s tučným puntíkem na konci. Cely seriál ukazuje bambilionem šipek na jedno místo na světě, který je sice na první pohled drsné a nepřítulné, ale jeho dosažení znamená tolik pro naši partičku. Mari chce zažít dobrodružství než ji znovu semelou soukolí života běžné populace. Shirase chce objevit pravdu o výpravě svojí máti a Yuzuki zažívá sladké pocity z toho, že našla svoje první opravdové kámošky a chce s nimi zažít nějaký to adventuření.

Mari Tamaki: I wanna find the South Star with all of you. I wanna see auroras, eat shaved ice, and take pictures with penguins!

Pokud jste tučňákofilové jako naše Shirase a očekáváte po pár dílech přesun děje do země ledu a sněhu, tak vás zklamu. Seriál se spíš zaměřuje na jednotlivé postavy. Samozřejmě ústředním motivem zůstává sen Shirase a není se ani čemu divit. Ale vzhledem k tomu, že speciálně na začátku působí trochu jako ledová královna, tak určitě oceníte intenzivní zaměření hledáčku kamer i na ostatní holky. Odkrýváme tak postupně pozadí jednotlivých postav. Celé je to takové hodně lehounké drama a ač některé konflikty a problémy, co na nás vykouknout ze tmy, jsou občas lehce klišoidní či cukříkové, tak to seriálu rychle odpustíte.

Seriál na poli postav skutečně exceluje. Každá má svoje pluska i mínuska. A speciálně jejich přátelství, jak pomalu roste, košatí, je prima pokoukáním. Speciálně u Yuzuki, která se na misi dá v podstatě nedobrovolně, je úžasné sledovat postupnou otočku o 180 stupňů. A ač to na první pohled může znít jako svazující pocit, že víte, že se prostě na tu Antarktidu nakonec podívají, tak pořád máte všudypřítomný pocit dobrodružství. Protože ono je ve finále jedno, zda to pravé dobrodružství je o tom, jak se brodíte za tučňáky hlubokým sněhem anebo si střihnete starou dobrou honičku městem jak z čínského kung-fu filmu. Ano, o tomhle seriálu nelze mluvit, aniž by člověk nezmínil kultovní běhací scénku.

Mari Tamaki: I wanted to go somewhere that’s not here.

Takže i přípravy na cestu jsou opravdovým dobrodružstvím a zkouškou. Okolí si z nich spíš utahuje, než aby jejich sen bralo vážně. Dostat se na vědeckou misi není jen tak. Za peníze opravdu nekoupíte vše. Takže si lehce představíte, že je tu opravdu velké množství drobných krizových situací. Ono taky holky jsou v tom nebezpečném věku, kdy jejich nálada je stabilní jak trenýrky pornoherce. Do toho samozřejmě občas nějaká tu a tam něco provede a najednou je cíl zas vzdálenější. Takže ve finále… na rovinu musím říct, že v momentě, kdy se loď s výpravou konečně odpíchne od břehu, tak z toho máte radost jak trpajzlík, co si dal po vydatném kutání v dole kapučíno (co ukradl elfovi).

Nepovažuji to za velký spoiler, ale ano na Antarktidu se nakonec podíváme. Dočkáme se! A budou se na nás chechtat i nějací ty tučňáci. A dokonce, i když se to stává sporadicky, celý příběh bude pěkně uzavřený a budete cítit satisfakci (i když vám při pohledu na ten sníh a led bude zima na nohy). Pokud k tomu připočtete naprosto úžasné technický zpracování, tak je opravdu těžké najít na seriálu nějaké ty kazy na kráse. Animace, kamera, namluvení postav a dokonce i úvodní a závěrečná znělka jsou naprosto mňamkoidní.

Mari Tamaki: Doesn’t the sound of a vacuum cleaner just make you think of home?

Převelice zábavný seriál, kde nejen holkám budete držet palce, aby překonaly všechny překážky, co jim sviňucha osudu bude házet pod jejich půvabné nožky. Ale mnohokrát se nimi zasmějete, když budou provádět roztomilé chujovinky, které patří nejen ke studentskému životu ale i cestovaní. A samozřejmě i díky hlavnímu motivu pro vlastní výpravu a backstories ostatních holek tu máme i lehce řečeno smutnější scény. Jako smutný tak, že sem zas ty papírové kapesníky musel vytáhnout. Bylo to úžasné dobrodružství a udělali byste převelikou chybu, pokud byste ho s holkami nechtěli prožít i vy.